3.4 Péče o půdu

Půdy, které se nehodí nadále využívat jako pole, je třeba nejen zalesňovat a zatravňovat, ale také podpořit jejich přeměnu na mokřady a další vhodné přírodní prvky. Pro zpomalení úbytku půdy erozí bude nezbytné navracet do krajiny meze, remízy a stromořadí, které rozčlení stávající bloky orné půdy na menší celky a vytvoří vhodná stanoviště pro některé druhy rostlin a živočichů (podkapitola Biologická rozmanitost).

Odolnost půdy vůči erozi zvyšuje také dostatečný podíl humusu. Proto je jak v případě zemědělských, tak lesních půd nezbytné ponechávat dostatečné množství posklizňových, resp. těžebních zbytků, do orné půdy zapravovat dostatek organických hnojiv a na lesní půdě postupně rozšiřovat šetrné způsoby hospodaření, které nevedou k rychlému rozkladu humusu.

Prevencí dalšího okyselování lesních půd je pěstování dřevin vhodných pro dané stanoviště namísto dosavadní jednostranné preference smrku.

Cíl: Půdy jsou chráněny před degradací a potenciál krajiny je v maximální možné míře využíván k zachycování a ukládání uhlíku

  1. Obsah organické hmoty v půdě a struktura půdy odpovídají přirozenému stavu daného půdního typu
  2. Snižuje se míra ohrožení půdy vodní a větrnou erozí
  3. Druhová skladba vysazovaných lesních porostů odpovídá stanovištním poměrům a brání další degradaci lesních půd