4.3 Rozvoj komunit

Partnerem veřejné správy při rozhodování se musí stát především veřejnost v širokém slova smyslu. Jak místní lidé, tak občanské iniciativy, spolky a neziskové organizace, drobní podnikatelé i významné firmy, nebo účelová sdružení obcí musí společně hledat plánovat a hledat řešení. Řešení by měla vznikat v duchu spolupráce veřejné správy a investora s touto veřejností, čímž se předejde konfliktům, zpochybňování rozhodnutí a využívání opravných prostředků. Díky tomu budou výsledky rozhodování i plánování odolnější a obce, firmy i občané se vyhnou řadě konfliktů. Partnerství ale musí respektovat odpovědnost veřejné správy za rozhodnutí. Jedinou alternativou k dohodě v širokém partnerství je řada právních konfliktů.

Hledání společných řešení není možné bez veřejné debaty. Jejím garantem by se měla stát veřejná správa, která vytvoří prostor pro účast občanů i firem na strategickém plánování a řízení, diskuzi o využití území i konkrétních stavbách. Opět ale s ohledem na veřejný zájem to musí být samospráva, kdo rozhodne, protože ponese za uskutečňování dohody největší díl odpovědnosti. Zároveň i partneři musí být ochotní k dlouhodobé spolupráce a hledání kompromisu.

Stát bude podporovat zapojení všech partnerů pomocí řady existujících nástrojů, jako jsou Místní agenda 21, integrované nástroje pro rozvoj venkova (komunitně podporovaný místní rozvoj), aglomerací (integrované územní investice) a regionálních center (integrované plány rozvoje území).

Vedle toho bude stát podporovat rozvoj místních komunit, tedy neorganizované veřejnosti žijící na společném území, která se podílí na vlastní samosprávě a respektuje ústavní a právní rámec ČR. Místní komunity mohou existovat na různé úrovni, od obce, přes městské čtvrti až po celé regiony.

Bez sebevědomé a demokratické komunity vycházející „zespodu“ se budoucí rozvoj sídel může ubírat dvěma směry. Buď v duchu současné praxe plné konfliktů a nespokojenosti, v jehož důsledku se oslabuje legitimita úřadů i rozvojových programů. Druhou nežádoucí cestou je centralizace a regulace na úrovni státu, která se bude málo přizpůsobovat místním potřebám. Důsledkem obou je pak oslabené funkční plánování na místní úrovni a tím i dobrý rozvoj měst, obcí či regionů.

OPATŘENÍ STÁTU PRO NAPLNĚNÍ CÍLŮ: 

Cíl 18.1 méně záboru zemědělské půdy, více využívání brownfieldů

  • Investování více peněz na revitalizace brownfieldů i spolupráce s byznysem.
  • Nastolení stejného jazyka při dialogu ohledně ochrany přírody i územního plánování.
  • Mapování  brownfieldů a definování toho, co můžeme podnikatelům nabízet.
  • Stát nebude usnadňovat zábor zemědělské půdy – nesnižovat poplatek za vynětí pozemku ze ZPF.

Cíl 18.2 ve městech se žije dobře lidem každého věku

  • Pořizování územních studií (vědět, jestli naše stavební záměry někoho neohrozí a komu a jak pomohou; podklad pro územně plánovací dokumentaci).
  • Stát nebude zapomínat na MHD a v rámci ITI, IPRÚ a CLLD a podpoří nákup nízkopodlažních vozidel.
  • Zapojení  do plánování rozvoje měst a obcí všechny skupiny obyvatel (děti, seniory i sociálně vyloučené).

Cíl 18.3. Důležitým bodem spolupráce občanů a radnic je rozpočet, který by měl plánován společně („PB“ – public budgeting – lidé předkládají projekty a pak o nich hlasují, radnice na jejich realizace předem vyčlení určitou částku)

  • Využívání metodiky připravené MMR.

Cíl: Kvalitní urbánní rozvoj sídelních útvarů je zajištěn

  1. Snižuje se zábor zemědělské půdy ve městech i volné krajině. Brownfieldy jsou regenerovány a revitalizovány
  2. Jsou podporovány vysoce kvalifikované pracovní příležitosti v malých a středních podnicích využívajících místní a regionální potenciál
  3. Města jsou přátelská ke všem věkovým a uživatelským skupinám
  4. Obce běžně plánují rozvoj společně s veřejností