Tajemství zrychleného tempa klimatických změn, které zaznamenáváme v posledních desetiletích, je odhaleno. Podnebí ovlivňuje lidská činnost, konkrétně znečišťování životního prostředí, zejména ovzduší. Právě ochrany před změnou klimatu řeší Cíl udržitelného rozvoje číslo 13 (SDG 13).

Skleníkové plyny jsou přirozenou součástí atmosféry, problémem je jejich nadprodukce. Absorbují totiž tepelné záření, které zpětně vyzařují. Dochází tak k ohřevu atmosféry a zemského povrchu. Emise skleníkových plynů z lidské činnosti, které jsou považovány za hlavní hnací sílu klimatické změny, stále rostou. OSN varuje, že jejich úroveň je teď nejvyšší v historii. Jen za posledních 25 let se emise oxidu uhličitého na naší planetě zvýšily o téměř 50 %. Historická maxima dosahují také atmosférické koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného.

Mezníkem narušení harmonie mezi člověkem a jeho životním prostředím je průmyslová revoluce v 18. až 19. století. Ta odstartovala industrializaci, rozvoj dopravy a zásadně změnila zemědělství. Před průmyslovou revolucí byly koncentrace oxidu uhličitého o 40 % nižší než dnes. Jejich nárůst zapříčinilo především spalování fosilních paliv a výrazně zvýšené využívání půdy. Bezprecedentně stoupá také kyselost oceánů. Podle údajů OSN absorbovaly asi 30 % vypouštěného antropogenního oxidu uhličitého (denně cca 24 miliónů tun).

Globální teplota stoupá

Poslední tři dekády byly jedna po druhé teplejší než všechny předcházející od roku 1850. Období od roku 1983 do dnešní doby představuje pravděpodobně nejteplejších 30 let za posledních čtrnáct století. Od roku 1880 do roku 2012 se průměrná globální teplota zvýšila o 0,85 ˚C. Pokud bude vše pokračovat stejným tempem, zvýší se průměrná světová povrchová teplota v průběhu stávajícího století o více než 3 ˚C. V tropických a subtropických oblastech to může být i více.

Se změnou klimatu přichází zvýšené tání ledovců, které způsobuje vzestup mořské hladiny. V průběhu posledních sto let se hladina světového oceánu zvedla (v průměru) až o 19 centimetrů. Od poloviny 19. století byla větší než průměrná míra za poslední dvě tisíciletí. Podle satelitních měření se rozloha ledové plochy v Arktidě každé desetiletí od roku 1979 zmenšuje o 1,07 milionu km2. Jen samotné Grónsko přichází o víc než 230 km³ ledu za rok. Na Antarktidě byla naměřena roční ztráta objemu ledu kolem 78 km³.

Je možné se změnou klimatu účinně bojovat?

Odpověď na tuto otázku vychází z prosté logiky: Pokud člověk dokázal klimatickou změnu způsobit, měl by ji umět  také zastavit, nebo alespoň zmírnit její dopad. V první řadě by mělo lidstvo změnit své spotřební chování, osvojit si moderní technologie šetrné k životnímu prostředí, čerpat energii z obnovitelných zdrojů apod. Podle OSN by pak bylo možné omezit zvýšení průměrné globální teploty na 2 ˚C nad úroveň před průmyslovou revolucí. Podmínkou tohoto cíle je významné snížení škodlivých emisí v průběhu několika příštích desetiletí.

Realizace globálního cíle č. 13 vyžaduje uznání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) jako primárního mezinárodního a mezivládního fóra pro jednání o globální reakci na klimatickou změnu. Úmluvu ratifikovalo 196 států světa. Aktuálně se blíží 21. konference smluvních stran, plánovaná na 30. listopad až 15. prosinec v Paříži. Velmi důležitou mezinárodní autoritou a zdrojem vědecky verifikovaných informací pro mezinárodní společenství je Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Tento odborný orgán potvrdil souvislost klimatické změny s lidskou činností a vypracoval scénáře potenciálních environmentálních a sociálně-ekonomických důsledků, stejně jako možnosti obrany a adaptace.

Peníze na adaptace na změny klimatu

Fórum UNFCCC zřídilo pro pomoc rozvojovým zemím Green Climate Fund. Rozvinuté země do něj vložily finanční prostředky pro realizaci zmírňujících opatření v nejohroženějších regionech zeměkoule. Do roku 2020 by zde mělo být ročně investováno 100 miliard USD. Strategie posílení odolnosti a adaptace na nebezpečí přírodních katastrof by měly být součástí plánovaných opatření v oblasti změny klimatu ve všech národních politikách. Nikde by neměl chybět systém včasného varování a ochrany před extrémními druhy počasí. Informace o možnostech zmírňování dopadů změny klimatu by měly být součástí vzdělávání i veřejného povědomí.

Součástí Rámcové úmluvy je Kjótský protokol, v němž se průmyslové země světa, včetně České republiky, zavázaly ke snížení emisí skleníkových plynů. V kontrolním období 2008–2013 se ČR zavázala snížit je o 8 % oproti roku 1990. EU plánuje v průběhu druhého kontrolního období 2013–2020 snížení až o 20 %. Také o 20 % by se měla zvýšit energetická účinnost a podíl obnovitelných zdrojů energie na evropské energetické spotřebě. Společné postupy na poli klimatických změn a energetiky určuje tzv. klimaticko-energetický balíček EU. Tyto strategie zohledňuje především Státní politika životního prostředí ČR na období 2012–2020.

V produkci skleníkových plynů jsme nad průměrem EU

Emise skleníkových plynů v ČR klesají (v roce 2012 byl pokles o 2,8 % oproti roku 1990), v evropském kontextu je však emisní intenzita naší ekonomiky stále nadprůměrná. Objem emisí na jednoho obyvatele ČR přesahuje o 39,4 % průměr EU. Nejlépe se nám daří snižovat emise ve zpracovatelském průmyslu a stavebnictví. Situace se zlepšuje také v dopravě. Neklesají emise z veřejné energetiky, a v odpadovém hospodářství (skládkování) dokonce rostou. Podrobnými údaji disponuje Národní inventarizační systém skleníkových plynů ČR.