Udržitelný rozvoj  je koncepce, která se stále vyvíjí. V České republice se na její zkoumání dlouhodobě zaměřuje PhDr. Ivan Rynda, vysokoškolský pedagog, zakladatel a vedoucí Katedry sociální a kulturní ekologie na FHS UK. Osobně se také podílel na založení Rady vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR). V rozhovoru jsme se ho zeptali na minulost, současný stav a možný budoucí vývoj konceptu udržitelného rozvoje.

Jste známým teoretikem udržitelného rozvoje. Pamatujete si na své první setkání se spojením sustainable development?

Moje první setkání s udržitelným rozvojem, když pominu odborné prameny a budu se zmiňovat o mediálním setkání, je kuriózní. Byl to, prosím, jeden řádek v Mladé frontě, který obsahoval pojem udržitelný rozvoj. Celý článek, dá-li se to tak nazvat měl asi tři věty a pojednával o tom, že OSN se usnesla, aby přemýšlela o problémech životního prostředí a řešení našla. Jmenuje se udržitelný rozvoj. To bylo všechno, tak předlistopadová média informovala o něčem tak komplexním, jako je strategie trvale udržitelného rozvoje. Bylo to nedlouho před revolucí – ale již po vydání Naší společné budoucnosti (1987).

Definic udržitelného rozvoje je celá řada, pro úspěšnou aplikaci do společnosti je ale třeba, aby na udržitelném rozvoji participovali všichni. Vaše odborná definice je známa, napadá Vás možnost laické definice, tedy jak přiblížit tento koncept několika slovy, větami či nějakou metaforou?

Metafory pro něco tak komplexního se vymýšlejí velmi pracně. Zpravidla nadělají více škody než užitku. Pro laickou veřejnost bych se spokojil s definicí, nedefinicí, tvrzením že trvale udržitelný rozvoj je takový způsob života, který je barevný, uspokojující, umožňuje mně naplnit v tom duchovním smyslu, vést bohatý vlastní život a respektovat přitom život nejenom všech ostatních organismů, ale také život vlastních dětí a organismů, které na planetu teprve přijdou.

Navrhujete vyvážit uvědomělou skromnost výběrovou náročností, můžete čtenářům přiblížit, o co jde?

Udržitelný rozvoj nesmí být žádné martyrium, žádné týrání, udržitelný rozvoj skutečně umožňuje barevný život plný dobrodružství, ale také život, kdy je povoleno užívat výdobytků vědy a techniky, dokonce konzumu, který může být někdy i pořádně drahý. Ale s vědomím, že každá taková konzumace zatěžuje životní prostředí, bychom měli denodenně velmi pečlivě zvažovat, co nezbytně nutně k uspokojení svých potřeb potřebujeme – co je, jak říkám zbytné a co skutečně vede k uspokojení potřeby. Smím být tedy náročný, ale jenom výběrově a ve všem, co nezbytně nutně nepotřebuji, bych měl být velmi, velmi skromný – ale skromný dokonce uvědoměle. Měl bych si pečlivě rozmyslet, že třetí svetr už opravdu nepotřebuji.

Jednou z možností, jak by se širší veřejnost mohla zapojit do UR může být forma pravidelných setkávání. Inicioval jste založení Fóra udržitelného rozvoje (FUR), inspiroval jste se v zahraničí, nebo to byla Vaše česká iniciativa?

Já jsem vycházel ze zdrojů ryze tuzemských. Když se ustavovalo OF v listopadu 1989 v Praze, Václav Havel tam řekl jednu velmi krásnou větu: ,,Členem OF je každý, kdo se cítí být jeho členem.” A já jsem se snažil realizovat tuto myšlenku ve vztahu k udržitelnému rozvoji. Tedy vytvořit nějakou platformu, kde by se skutečně mohl sejít každý člověk, počínaje dokonce už malými dětmi a konče lidmi velmi, velmi starými.

Člověk má nějakou osobitou potřebu a osobitý přístup k tomu, jak by se bez zátěže životního prostředí, přírody a krajiny, dala ta potřeba realizovat. K tomu by mělo sloužit Fórum a já se teď pochlubím tím, že jsem ho nesvolal jenom nějak jednorázově, ale do návrhu který jsem napsal pro Vládu ČR a Ministerstvo životního prostředí, jsem formuloval nejen podobu RVUR ale právě i toto místo setkávání, FUR pro nejširší veřejnost. Inspirací tedy byl jednak Václav Havel, jednak moje představa zastupitelské demokracie, jako takové, která má umožňovat, co nejširší míru podílení, spoluúčasti, participace.

To možná souvisí s Agendou 21. Mohl byste nám ji krátce přiblížit několika krátkými slovy, o co se jedná?

Agenda 21 byla až do minulého čtvrtka (18. 6. 2015 – pozn. editora) nejkomplexnějším materiálem, který souhrnně na jednom jediném prostoru rozsahu jedné knižní publikace představoval trvale udržitelný rozvoj v jeho komplexnosti, jednotlivých rovinách, jak na rovině znečišťovatelů, tak na rovině těch, kteří mají udržitelnému rozvoji do budoucna pomoci. Ten dokument má orientačně čtyři oddíly, čtyřicet kapitol, na čtyři sta stran, je tedy docela rozměrný. A když říkám do minulého čtvrtka, říkám to proto, že jsem minulý čtvrtek přečetl s velkým zaujetím ten den vydanou papežskou encykliku: ,,Buď pochválen/Buď chválen”, která je encyklikou nikoli o životním prostředí, ale je skutečně encyklikou o udržitelném rozvoji. Je to velmi zajímavý dokument a je zajímavý i tím, že na pouhých šedesáti stranách je nesmírně komplexní.

Sustainable development je do češtiny překládán jako udržitelný rozvoj (UR) či trvale udržitelný rozvoj (TUR), rád bych se zeptal na úskalí tohoto překladu, popř. v čem se liší?

Když jsme hledali český ekvivalent pro anglický pojem sustainable development, hledali jsme něco, co by skutečně důrazně dalo najevo, že nám jde o udržitelné uspokojování lidských potřeb dlouhodobě. Vycházeli jsme již tehdy z toho, že se lidé velmi snadno shodnou na tom, co se má v přírodě/krajině udělat za sto let, nebo jaký má být cílový stav; ale málokdy se shodnou na tom, co je potřeba udělat teď ihned. Málokdy jsou ochotni se uskromnit. Proto jsme dali do toho původního předkladu slovo trvale. A tím slovem se nemíní nic jiného než perspektiva, kam až daleko jako lidé dohlédneme.

My víme, že nemá smysl prógnozovat naši budoucnost, pomocí prostředí časoprostorové komprese, na dobu delší než je nějakých 20-30 let, a proto opravdu nevidíme příliš mnoho nečekaných překvapení, černých labutí a divokých karet, než aby ten náš odhad mohl být jen trochu seriózní. Ale rozumíme tím slovem štafetu, předávání myšlenky udržitelnosti z generace na generaci, proto jsme zvolili i to velmi silné slovo trvale – ale musí být chápáno takto. Tak je přítomno i v českém právním řádu v podobě Zákona o životním prostředí. Ale v současné době se už používá kratší a střízlivější výraz udržitelný rozvoj.

Říkáte, že se klasické politické ideologie vyčerpaly a již nenabízejí věcná řešení, co je podle Vás řešení? A může to být koncept udržitelného rozvoje sdíleného napříč politickými stranami, na kterém shodnou?

Jsem hluboce přesvědčený o tom, že to jde. V té formulaci již citujete – já neříkám nenabízejí, já říkám negenerují, protože já chápu politickou ideologii jako jakýsi generátor myšlenek, které nám umožní skutečně změnit způsob života. A klasické politické ideologie – ať už jich rozlišíme, tři, pět, sedm nebo deset, víc jich asi těžko bude – žádné z nich samy o sobě nedokáží to řešení nabídnout ani vygenerovat, přináší jenom dílčí myšlenky, třeba myšlenku solidarity, sounáležitosti, myšlenku místní soběstačnosti. Ale i konzervativní ideologie můžou přispět svou troškou k dobrému, protože přece nejde o nic jiného než o vzkříšení pokory, úcty k životu, úcty k bližnímu, vstřícnosti – nejenom té tak trochu štítivé tolerance.

Tedy každá politická ideologie, sama o sobě může něco přinést, ale neměla by být uplatňována jako nástroj politické technologie a jejího získání, tedy získání moci. Udržitelný rozvoj by měl být věcný, to co potřebujeme je věcný dialog mezi všemi politickými ideologiemi. Když to uvedu na názorném konkrétním příkladu, labourista Tony Blair, byl daleko razantnější ve svých tržních reformách než jeho kolega předůchůdce, konzervativec John Mayor. Pro mě je to jeden z nesčetných dokladů, že do značné míry se klasické pojmy jako je levice nebo pravice už vyčerpaly a že je třeba hledět dál na ose věcnosti nikoli na ose levého/pravého myšlení.

Jste dlouholetým pedagogem, již druhou dekádu vedete KSKE na UK, je rozdíl mezi studenty z počátku Vaší akademické kariéry a současnými studenty?

Zdá se mi důležité, že ve společnosti spontánně – to slovo spontánní je pro mě zásadní – vzniká šetrný přístup k životnímu prostředí. Skupiny lidí, které se stávají buď vegetariány nebo alespoň přemýšlejí, o tom jak se stravují, jak jedí, skupiny těch lidí, kteří nepotřebují materiální přepych a nepotřebují konzum, nenechávají se bavit na objednávku, ale vedou aktivní život, život, který je založen na aktivním provozování sportu, kultury, na divadle, na lezení na skály nebo na sjíždění divoké vody, to je způsob života, který je mně velmi blízký a řekl bych, že tyhle skupiny jsou početnější a že to vzniká zdola, přirozeně, samo, včetně té nespokojenosti s podobou života, který vede většinová konzumní společnost.

Na druhé straně pozoruji u studentů polarizaci – ale to nejsou ti moji. Mezi studenty obecně pozoruji větší a řekl bych drsnější dobyvačskou orientaci na právo, ekonomii, jako prostředky k získání nějakého hmotného blahobytu a nechci ty dva obory osočit, protože je samozřejmě spousta velmi dobrých právníků a právniček, stejně jako ekonomů a ekonomek, ale tam se mi zdá, že oproti našim studentům je počet vyznavačů konzumního života větší.

V současné době se hovoří o erozi udržitelného rozvoje. V letošním roce má být mezinárodním společenstvím formulována Rozvojová agenda po roce 2015, Cíle udržitelného rozvoje v závěru roku se uskuteční také COP 21 v Paříži. V České republice letos také končí Strategický rámec udržitelného rozvoje a připravuje se návrh nového postupu. Myslíte, že je, v souvislosti s tímto, důvod k lehkému optimismu a tvrzení, že se začíná blýskat na udržitelný rozvoj?

Já myslím, že takhle jednoduché to není. Za prvé proto, že jste tu otázku nastolil jenom na úrovni České republiky a ta nemusí vždycky nutně kopírovat nějaký světový vývoj. Ale Vaše otázka je zároveň velmi komplexní a obsahuje dvě nebo i více dílčích otázek, já bych se jim tedy malinko věnoval zvlášť. O erozi jsem publikoval několik článků. Uvedu jako příklady tři typy eroze.

První je pověra harmonie. Pověra, že se sociální rozměr UR, ekonomická růstová produkce a životní prostředí mohou rozvíjet harmonicky. Harmonie je krásné slovo, ale planeta Země je jen jedna a životní prostředí je jen jedno a není nafukovací. Tady není možný harmonický rozvoj všech tří pilířů, prostě musíme respektovat jiný význam slova harmony a to je řád. My musíme žít v řádu přírody a životního prostředí. Příroda a krajina jsou zde faktorem limitním nikoli tím, který bychom mohli jako ostatní dvě nebo tři roviny rozvíjet.

Druhá pověra se týká toho, že udržitelná může být například doprava, nebo energetika nebo chemizace jako tři největší škůdci životního prostředí. Udržitelnost je možná vždycky jenom komplexně. Musí zahrnovat opravdu všechny tři nebo čtyři roviny UR. A energetika je do nich jenom zahrnuta, ta je jenom součástí, stejně jako doprava, nebo jiné aspekty.

A konečně třetí pověra, nebo záměrná eroze, je velmi nebezpečná. My jsme si zvykli zejména ústy politiků používat UR jako frázi, dokonce ve smyslu udržitelného růstu. Růstu k blahobytu, k well being, welfare, tedy ke stavu, kdy budeme bohatí, nasycení a dosáhneme toho nikoliv změnou životního stylu ale jen a jen díky šetrnějším technologiím. Já jsem hluboce přesvědčený, že to nestačí.

A teď druhá odpověď, nebo odpověď na Vaši druhou otázku. Ano, česká Rada vlády pro udržitelný rozvoj velmi výrazně erodovala, my jsme měli strategii UR, měli jsme jich dokonce několik a pak degradovaly na pouhé strategické rámce, na tom je naprosto zřetelně vidět, jak byl UR v českém prostředí podceňován z RVUR se stala de-facto jenom rada ministra životního prostředí, a ani toho ne, protože ani on se schůzí RVUR jako poradního orgánu často nezúčastnil. Já proto velice oceňuji, že při vládě ČR vznikl specializovaný odbor, který se UR zabývá, že byla RVUR vrácena tam, kam patří, tedy na půdu vlády jako celku, že byla resuscitována činnost FUR, že pracujeme na dalších agendách, resp. na další strategii pro udržitelný rozvoj ČR a že se na tom podílejí i další významné subjekty, jako je například Česká podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj.

Jaký význam pro nás má Rozvojová agenda po roce 2015 a Cíle udržitelného rozvoje?

Tzv. Development goals, tedy Cíle udržitelného rozvoje jsou samozřejmě jedním z klíčových nástrojů řešení. My víme, že globální problém, který vzniká z lokálních nebo regionálních příčin se promítá do globálních poruch biosféry, my proto potřebujeme řešení jak místní, v regionálním měřítku, ale i v měřítku planety. Proto je důležité, chceme li směřovat k dobrému spravování planety (nikoli vládnutí), když budeme mít řešení na dostatečné míře obecnosti, za kterým bychom měli jít na planetě všichni. A ta implementace, to uskutečnění, ta konkrétní, reálná podoba, jak a co budeme dělat, musí být místní, musí respektovat místní stanovištní podmínky a jisté civilizační a kulturní odlišnosti. Proto jsou tak důležité ty rozvojové cíle, proto je tak důležitý kongres biosférických rezervací, který se na světové úrovni sejde v březnu příštího roku v Limě, proto jsou tak důležité schůzky státníků celé planety, které se zabývají globálními poruchy biosféry, jako bude ta podzimní nebo zimní schůzka v Paříži, která se bude zabývat globálními poruchami klimatu

Co říkáte na dosavadní aktivity RVUR a co byste doporučili do budoucna?

Tady je těžké radit. Protože agenda udržitelného rozvoje je velmi široká. Já mám dvě zásadní doporučení – abych do dosavadních aktivit příliš nerýpal. Za prvé, to oč by měla RVUR usilovat je skutečně nejenom nadstranickost, ale především nadrezortnost, Strategie udržitelného rozvoje (SUR) by opravdu měla zahrnovat základní principy, kterými by se pak měly řídit veškeré vládní resorty. Je například velmi smutné, když jeden z bývalých ministrů prohlásil, že nemůžeme tvořit hospodářskou strategii ČR, dokud nemáme vypracovanou energetickou, dopravní a další koncepce a teprve až toto všechno budeme mít, tak se budeme starat o SUR. Je to přesně naopak. Nejdřív potřebujeme nějaké obecné principy udržitelnosti. To, oč se zatím v nedlouhé době po svém skorovzkříšení RVUR snaží, je vesměs dobré a hodno pochvaly – ale je to málo. Tím druhým doporučením je tedy razance. Neuhýbat, neerodovat, snažit se udržet udržitelný rozvoj skutečně komplexní a skutečně dostatečně razantní.

Děkuji za připomínku a za rozhovor.

Rádo se stalo.