Klimatická změna patří, alespoň z hlediska vnímání času optikou lidského života, ke změnám evolučním. Ještě nedávno bylo vědcům vytýkáno, že zbytečně straší a jejich alarmující fakta jsou nadhodnocena. Není tomu tak, důkazů přibývá. Klimatická změna viditelně zamíchala karty osudům mnoha lidí.

Nenápadné změny

Před dvaceti a více lety, by si nikdo z nás ani nepomyslel, že je výhodné být vnitrozemským státem. V zimním období jsme zažívali bílé ladovské zimy a v letním se masově přesouvali za teplem a sluncem na jih, k moři.

Klimatická změna má na svědomí. že v posledních letech ladovských zim ubývá a letní teploty se častokrát vyšplhají na teplotní úroveň Středomoří. Meteorologové hlásí výkyvy a extrémy – teplotní rekordy, neobvyklou sílu větru, četnost a sílu srážek. Naše podnebí je však i nadále příjemně mírné. Klimatická změna nám jen jemně ťuká na dveře, neovlivňuje naše životy.

V srdci Evropy jsme chráněni geologicky stabilním Českým masivem a Západními Karpaty na východě našeho území. Zvyšování hladiny oceánů, na rozdíl od nejohroženějších tichomořských ostrovů, Bangladéše nebo Nizozemí, nijak nepocítíme.

Nehrozí nám tsunami, mořští piráti, ropné skvrny, nemusíme investovat do budování hrází kolem pobřeží, zábran a kanálů jako v Nizozemí. Být vnitrozemským státem může mít i svoje výhody.

Souvisí to též s nejvzácnější světovou komoditou – vodou. Našim územím prochází hlavní evropské rozvodí. S nedostatkem vody, který by omezoval náš způsob života, jsme se nesetkali. Rostlinstvo a živočišstvo se nemění, i když první subtropické „vlaštovky“ jsou již zaznamenány.

Nenápadná klimatická změna je stejně nenápadně reflektována v naší společnosti. Máme fundované experty i dobře informované politiky, ale také značnou část veřejnosti projevující skepsi a nezájem.

Abychom si plně uvědomili sílu probíhajících klimatických globálních změn, podívejme se na dvě přímořské země, kde se oteplování podepsalo tak zásadně, že změnilo osudy jejich obyvatel.

Radikální proměna Grónska

Švýcarský režisér Matthias von Gunten natočil v roce 2014 unikátní dokument, nazvaný podle nejseverněji obývaného místa na Zemi – grónského městečka Thule a polynéského ostrovního státu Tuvalu. Jeho snímek ThuleTuvalu odhaluje osudové propojení těchto dvou zcela odlišných míst, vzdálených od sebe více než jedenáct tisíc kilometrů. Klimatická změna má na svědomí tající led v Grónsku. Ten zvedá hladinu oceánu, a tím odsuzuje k zániku nízko položené tichomořské ostrovy.

Oteplování v Grónsku však není jen o ledovcových planinách měnících se v moře, ale také o změně životních podmínek lidí, kteří byli dokonale adaptováni na přežití v krajině věčného sněhu a ledu. Ve filmu sledujeme osudy místních rodin, které jsou nuceny opustit tradiční způsob obživy a hledat cestu jak se nejlépe přizpůsobit novým podmínkám.

Se zvětšující se hladinou moře a ubývajícími ledovci opouštějí svá teritoria také zvířata, která odjakživa představovala zdroj obživy místních obyvatel. „Vyrostl jsem jako lovec. Byl to jediný způsob jak tady přežít,“ říká jeden z Inuitů. Postupně rozpouští po generace nepostradatelnou psí smečku a s obavou očekává den, kdy se ve svém starším věku bude muset učit rybářskému řemeslu.

Z Grónského ledovce (o objemu více než 2 miliony km³), který je na světě druhý největší, ročně ubývá přibližně 200 km³. Pokud by roztál celý, hladina světového oceánu by stoupla o sedm metrů. Při současném úbytku 200 km³ hladina oceánu stoupá ročně asi o 3 milimetry. Pouhé dva centimetry však můžou zničit život na ostrovech v Oceánii.

Zánik ostrovních národů

Lagunové ostrovy – Tuvalu leží mezi Havají a Austrálií. Na korálových ostrovech o celkové rozloze 26 km² žije necelých dvanáct tisíc obyvatel. Jejich počet se však nezvyšuje – rodiny, které si to mohou dovolit, se kvůli zhoršování přírodních podmínek vystěhovávají do Austrálie.

Stoupající hladina oceánu zanechává na ostrovech, jejichž nejvyšší bod má 4,6 m nad mořem, viditelné stopy. Na pobřeží přibývá vodou vymletých kořenů palem a mořská voda, která vyvěrá přes porézní korálové skály, nechává po každém přílivu na pevnině větší či menší jezírka. Během období cyklonů bývají zaplavené všechny nízko položené oblasti včetně letiště.

Největším problémem je však úbytek sladké podzemní vody, potřebné k pěstování zemědělských plodin. Solí kontaminovaná voda ohrožuje ostrovní vegetaci a zmenšuje prostor pro zemědělství. „Nezávisíme na penězích. Žijeme z jídla, které si odjakživa sami pěstujeme,“ vysvětluje do kamery jeden z obyvatel ostrova, hlava pětičlenné rodiny.

Pitnou vodu obyvatelé získávají hlavně z dešťových vod na střechách, kterou skladují v nádržích. Na zvýšení skladovací kapacity vodních zásob bylo spuštěno několik programů pomoci ze strany Austrálie i Evropské unie. Rovněž proběhly pokusy o stabilizaci pobřeží, které však skončily bez úspěchu.

„Pro malou zemi jako je Tuvalu je změna klimatu otázkou nejen bezpečnosti, ale přežití,“ upozorňoval tuvalský premiér Willy Telavi již v září 2011 na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Jeho obavy sdílejí také další státy z oblasti Indického oceánu a Karibského moře. Pokud se naplní odhad, že hladina moře se v příštích sto letech zvedne o 20 až 40 centimetrů, ostrovní národy čeká zánik.

Korálová naděje

Zpráva o změnách klimatu v Pacifiku v roce 2011 (Pacific Climate Change Science Program), kterou publikovala australská vláda, uvádí, že vzestup mořské hladiny v blízkosti Tuvalu, měřený satelitními výškoměry od roku 1993, činí až 5 mm za rok.

Určitou naději pro ostrovany představuje množení korálů, kteří vylučují uhličitan vápenatý při tvorbu svých tvrdých vnějších schránek. Takto vznikly v tropických mořích korálové útesy a v průběhu milionů let i ostrovy jako Tuvalu. Nelze vyloučit, že zároveň s postupným vzestupem hladiny moře, budou korálové polypy vytvářet nové vrstvy útesů.

K tomu by se ale neměly změnit stávající klimatické podmínky (teplota na ostrovech v posledních letech jemně pozvolna klesá), zvýšení hladiny moře nesmí postupovat rychlejším tempem než růst korálů a nakonec – činnost polypů nesmí omezovat okyselování oceánů. Bohužel, korálové útesy na ostrovech Tuvalu utrpěly velké škody právě v důsledku zvýšení teploty oceánu a jeho okyselování.

Emise – problém, který se nerozplyne

Dokumentární film ThuleTuvalu, který byl inspirací pro tento článek, měl svoji českou premiéru na festivalu Jeden svět, který proběhl v 34 českých městech ve dnech 2.–11. března 2015. Po skončení pražské projekce následovala panelová diskuse, které se zúčastnil člen RVUR Bedřich Moldan, reprezentant MPO Tomáš Smejkal z odboru strategie a mezinárodní spolupráce v energetice a Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost.

Diskutující potvrdili, že koncentrace skleníkových plynů oxidu uhličitého v ovzduší je dnes nejhorší za posledních 800 tisíc let a vliv člověka na jeho produkci a tím i změnu klimatu, je prokazatelný. Ochrana ovzduší v celosvětovém měřítku je nevyhnutelná.

Mezivládní panel pro změny klimatu OSN (IPCC) doporučuje, aby do roku 2050 byla většina elektrické energie produkována z obnovitelných zdrojů. Státy OSN aktuálně předkládají svoje návrhy na snižování emisí skleníkových plynů po roce 2020. V prosinci 2015 bude na konferenci OSN – COP21 v Paříži přijata nová mezinárodní smlouva věnovaná snižování emisí. Ministři životního prostředí Evropské unie si začátkem března stanovili v rámci blížící se konference závazek – plán snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 o 40 % oproti úrovni z roku 1990.

Největší světoví znečišťovatelé – Čína a USA se probouzejí z hibernace a vstupují do přípravy konference: V listopadu minulého roku podepsaly dohodu o radikálním snížení emisí oxidu uhličitého. Očekává se, že klimatická konference v Paříži bude průlomová a přinese změny, které vykreslí přívětivou a udržitelnou tvář 21. století. Inuitům v Grónsku a Tuvalanům v Oceánii zachování životního prostoru, tradičního způsobu života a obživy. A nám zdravou Evropu bez emisí.

Podrobnější info k článku

Česká televize přinesla panelovou debatu o emisích skleníkových plynů, která proběhla v rámci festivalu Jeden svět.

Zda hladiny oceánů skutečně stoupají se dozvíte zde.

Tuvalský premiér se pokusil upozornit na negativní důsledky globáního oteplování na půdě OSN.

Aktuální zpráva australské vlády o změnách klimatu v Pacifiku.