Lidský, přírodní a etický kapitál umožňují popsat selhání trhů v neprospěch společnosti a poskytují tak plastičtější pohled na ekonomický růst.

V antickém Římě se kapitál vyjadřoval jako počet kusů dobytka ve vlastnictví konkrétního hospodáře (capita jsou latinsky hlavy). Postupem času se význam výrazu zobecnil na sumu všech statků, které mohou vlastníkovi generovat další bohatství. Klasická ekonomie zakládala své růstové modely na akumulaci kapitálu (kapitál produkuje další kapitál a jeho zásoba tak stále roste) pomocí lidské práce, aniž by zahrnovala další výrobní faktory. Až ve druhé polovině dvacátého století začaly modely zahrnovat další druhy kapitálu, bez kterých by výroba nebyla možná.

Lidský a přírodní kapitál

Prvním byl lidský kapitál. Jde o souhrn vědomostí, dovedností a osobnostních charakteristik, které člověku umožňují produkovat hodnotu. Klasická ekonomie neměla potřebu se těmito vlastnostmi zabývat, protože je brala jako součást každého jedince, která pro ekonomy není nijak zajímavá. Později se ale začalo ukazovat, že chování lidí, kteří do svého lidského kapitálu investují, má také ekonomickou povahu a ovlivňuje celkové fungování ekonomiky. To udělalo z ekonomické vědy poněkud nečekaného obhájce bezplatného školství nebo různých vzdělávacích a rekvalifikačních kurzů.

Dalším klíčovým objevem je kapitál přírodní. To jsou jednak zdroje, které lze těžit a využívat pro potřeby lidí, jednak ekosystémy, které vytvářejí hodnotu v podobě služeb. Například les představuje nejen určité množství dřeva, které lze vytěžit, a půdy, kterou lze obdělávat. Poskytuje totiž také služby jako je ochrana před erozí, regulace hladiny protékající řeky pomocí meandrů a niv, čištění vzduchu, poskytování zázemí zvěři a v neposlední řadě představuje rekreační prostor pro lidi. Tento pohled umožňuje lépe zvažovat rozhodnutí ohledně exploatace přírodních zdrojů, protože zdůrazňuje, že zde pouze převádíme jeden typ kapitálu na jiný (přírodní na ekonomický) a že na sebe navíc bereme zodpovědnost za služby, které byly původně vykonávány bez našeho přičinění a často i vědomí.

Etický kapitál

Konečně nejnovějším fenoménem je etický kapitál. Ten vzniká tak, že ekonomika respektuje a upevňuje etické zásady společnosti. To znamená, že firmy berou při své činnosti ohled na lidi, zvířata a přírodu, nevykořisťují své zaměstnance a jednají férově se svými zákazníky. Příznačnými příklady zanedbaného etického kapitálu jsou třeba spotřební úvěry s padesátistránkovou smlouvou napsanou na dvou listech zneužívající neinformovanosti zákazníků nebo liknavost společnosti BP při řešení úniku ropy z jejího vrtu v Mexickém zálivu. Naopak slibnými fenomény jsou v tomto směru společenská odpovědnost firem, sociální podnikání nebo rostoucí poptávka po fair trade a bio výrobcích.

Nevýhoda všech výše popsaných druhů kapitálu je, že nejsou snadno měřitelné a převoditelné na peníze. To je totiž klíčová jednotka všech ekonomických analýz a bez tohoto převodu těžko lze srovnávat hodnotu dvou typů kapitálu, mezi kterými volíme. Do určité míry to lze řešit odhady (třeba nákladů na revitalizaci krajiny po uzavření dolů), které jsou ale často nepřesné a mohou být v některých případech na samé hraně morálně přípustného (jak například ohodnotit etický kapitál plynoucí z toho, že rodiny zaměstnanců nebudou hladovět?). Klíčový přínos popsání těchto kapitálů tkví ale v tom, že už nejsou brány jako záležitosti zcela oddělené od výroby a spotřeby, nýbrž jako spojité nádoby, které se velmi záhy mohou vyprázdnit, pokud se veškerý jejich obsah přelije do ekonomické výroby.

Světové fórum přírodního kapitálu si dalo tu práci vysvětlit, co přírodní kapitál je.

Etickým kapitálem se zabývá následující článek Harvard Business Review.

-ok-