Ochrana klimatu bude vyžadovat nejen veřejné investice, ale i změny v každodenním chování obyvatel Česka. Zatímco na úrovniEvropské unie panuje poměrně jasná shoda, otázka je, do jaké míry jsou ochotní obyvatelé jednotlivých zemí klima chránit. Právě na to se zaměřil „Výzkum preferencí obyvatel pro klimatické politiky“ think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR.

Velkou roli bude hrát preference obyvatel k jednotlivým politikám v celé Evropě. Proto se výzkum zaměřil na obyvatele hned tří zemí – České republiky, Velké Británie a Polska. Celkem bylo dotázáno 4 098 obyvatel ve věku 18 až 69 let, s cílem zjistit postoje, vnímání a preference občanů vůči politikám v oblasti klimatu.

Snažili jsme se vytvořit co možná nejvíc realistické scénáře zavedení politiky, které by zahrnovaly náklady, způsob jejich rozdělení mezi občany a popis politického nástroje, kterým by se mělo snížení emisí dosáhnout,” objasnila cíle a obsah Iva Zvěřinová, spoluautorka studie a výzkumnice IDEA.

Znalosti a skepse

Jedním z dílčích cílů bylo zjistit, jak jsou občané jednotlivých zemí s problematikou změny klimatu obeznámeni. Autoři výzkumu předložili respondentům šest výroků o známých příčinách a důsledcích klimatických změn, které měli označit za pravdivé či nepravdivé. Z výsledků vyplynulo, že nejvíce se o tématu zdají být informováni občané v České republice. Zde na více než polovinu otázek správně odpovědělo 41 % respondentů, zatímco v Británii 34 % a v Polsku jen 30 %.

Cíle Evropské unie, a tedy i České republiky, na snížení emisí skleníkových plynů jsou jasně formulované a poměrně ambiciózní: do roku 2020 snížit emise o 20 %, do roku 2030 o 40 % a do roku 2050 o celých 80 %.  Výzkum ukázal, že s cíli EU se ztotožňuje většina obyvatel ve všech třech zemích: kupříkladu cíl do roku 2020 snížit emise o 20 % je přijatelný pro 69 % Čechů, 60 % Poláků a 59 % Britů.

V čem se ovšem jednotlivé země liší, je názor, zda se podaří vytyčených cílů opravdu dosáhnout. Nejskeptičtější jsou Češi. Téměř polovina, přesně 48 %, si myslí, že je nepravděpodobné, že všechny státy EU splní své závazky. To samé platí o 40 % respondentů z Británie a jen o 28 % respondentů z Polska.

Ochota nést náklady

Možností, jak emise snížit, existuje celá řada: od přísných energetických norem, dotací na úsporu energií až po speciální daně a poplatky či obchodování s emisními povolenkami. „Češi upřednostňují především odstranění dotací na činnosti poškozující životní prostředí a podporu energetických úspor. Britové a Poláci dávají přednost systému obchodování s povolenkami a Poláci rovněž zákazům a technologickým standardům,“ vysvětluje spoluautor studie Milan Ščasný z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Společný všem třem zemím je pohled na daně a poplatky za energie a emise, které všichni označili jako nástroj omezující svobodu.

Další rozdíly mezi jednotlivými zeměmi ukazují názory na rozdělení nákladů mezi zeměmi EU a mezi občany každé země. Respondenti měli za úkol vytvořit „spravedlivý model“ rozdělení nákladů. Zatímco Češi a Britové preferovali dělení mezi zeměmi na základě emisí skleníkových plynů (kdo více znečišťuje, více platí) před rozdělením na základě bohatství (čím bohatší stát, tím více platí), Poláci si naopak rozdělení na základě emisí nepřejí. Co se týče přenesení části zodpovědnosti na občany, s principem „znečišťovatel platí víc“ souhlasili občané všech třech zemí.

Zajímavé výsledky se ukázaly, když měli respondenti vyjádřit ochotu snížit emise k příslušnému roku finanční částkou, o kterou by se zvýšily náklady domácnosti. Zatímco Češi by byli ochotni platit v průměru okolo 13-17 EUR měsíčně za 40% nebo 80% snížení emisí skleníkových plynů a občané Velké Británie by byli ochotni platit až 44-46 EUR měsíčně, ochota Poláků platit za přijetí těchto cílů se ve srovnání se současným cílem snížení emisí o 20 % statisticky významně nelišila od nuly. “To je zřejmě největší rozdíl v přístupu k ochotě chránit klima, který ze studie vyplynul,” dodal Milan Ščasný.