Společná a pozitivní budoucnost je předpokladem pro dobře fungující společnost. Tento obraz však nemá být občanům vnucován. Naopak, měl by se stát základním společenským jmenovatelem.

Snahy o uchopení a formování budoucnosti nalézáme již v počátcích lidských dějin. Různé formy pokusů o předpovídání budoucnosti jsou společné většině kultur. V dávné minulosti se o to pokoušeli šamani, kněží a věštci. V současné době máme mnohá analytická pracoviště a metody, které se snaží budoucnost předvídat lepším způsobem. Možná důležitější, než znát míru pravděpodobnosti událostí, které mohou v budoucnu nastat, však je zabývat se představami, jež máme o budoucnosti v současnosti.

Sdílená budoucnost

Frederik Lodewijk Polak ve svém monumentálním dvousvazkovém díle The Image of the Future (zkrácená verze k dispozici zde) zkoumá vize budoucnosti napříč dějinami a argumentuje, že sdílená vize pozitivní budoucnosti je životně důležitá pro každou kulturu. Ta, která ji nemá, upadá a zaniká. Sdílený obraz pozitivní či negativní budoucnosti tak vede k sebenaplňujícímu proroctví. To je postaveno na Thomasově teorému, tedy tezi, že jestliže je určitá situace subjekty definovaná jako reálná, stává se také reálnou ve svých důsledcích. O vlivu vnímání budoucnosti na budoucnost pak pojednává podrobněji tento článek.

Vytvoření a distribuce pozitivní vize budoucnosti je nicméně také základním principem, na kterém spočívá vznik a rozvoj totalitních režimů. Jsou dobře známy jak sny nacistické o tisícileté říši (alespoň pro potomky těch, kdo přežijí válečné běsnění), tak i snění sovětské se svými transparenty. Tyto vize ale nebyly společně sdílené (i když se za ně často vydávaly).

Obraz pozitivní budoucnosti, jenž je doopravdy sdílený mezi různými skupinami aktérů, může naopak vzniknout pouze ve zdravé demokratické a entuziasticky naladěné společnosti. Možná by se za takovou společnost mohla označit ta československá na začátku devadesátých let (pokud pomineme množství jejích problémů). Společenská atmosféra se od té doby značně změnila. Přestože byly uskutečněny mnohé změny k lepšímu, zdá se, že se vytrácí dobrá nálada. Nalézt ji dá práci. Pokud na to ale rezignujeme a propadneme pesimismu, přispějeme k sebenaplňující skepsi.