Devátým generálním tajemníkem OSN se stal António Manuel de Oliveira Guterres, bývalý předseda portugalské vlády. Jeho pětileté funkční období odstartovalo 1. ledna 2017. Ve svém projevu po složení oficiální přísahy Antonio Guterres vyzdvihl tři strategické priority pro: úsilí o dosažení míru, podporu udržitelného rozvoje a reformu řízení OSN.

Podle nového generálního tajemníka dostává OSN často za úkol udržovat mír tam, kde žádný není. Je proto nutné mnohem jasněji formulovat rozsah působnosti operací na udržení míru, čímž se vytvářejí podmínky pro reformu.

Podle Guterrese by OSN měla bát více akceschopná, výkonná a efektivní. Také by se měla více soustředit na výsledky a lidi a méně na procedury a byrokracii. Ve své nové funkci je odhodlán výrazně podpořit také prevenci sexuálního násilí. Za důležité považuje respektování genderové vyváženosti na všech úrovních řízení. Sám šel příkladem. Za svou náměstkyní jmenoval ministryni životního prostředí Nigérie Aminu J. Mohammed.

„Humanitární akce, udržitelný rozvoj a trvalý mír jsou třemi stranami jednoho trojúhelníku,“ řekl nový generální tajemník. „Chceme svým dětem zanechat svět založený na hodnotách vtělených do Charty OSN: mír, spravedlnost, respekt, lidská práva, tolerance a solidarita. Příčinou ohrožení těchto hodnot bývá velmi často strach. Naší povinností vůči lidem je spolupracovat tak, aby vzájemný strach nahradila vzájemná důvěra.“

Ve stejném duchu se nese i novoroční mírový apel Antonia Guterrese. „Všechno závisí na míru – naše důstojnost, naděje, progres, prosperita. A mír závisí na nás. Dejme míru přednost před vším ostatním,“ vyzývá nás všechny, občany, vlády a lídry, ke společnému novoročnímu předsevzetí.

Svolavatel

Před nástupem do funkce Antonio Guterres deset let zastával úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR). Jako vysoký komisař pro uprchlíky opakovaně apeloval na svědomí mezinárodního společenství a vyzýval k řešení nejhorší uprchlické krize od druhé světové války, kterou považuje za nejpalčivější téma současnosti. Funkci generálního tajemníka OSN považuje především za příležitost stát se mluvčím utlačovaných.

V dubnu 2016 dostali kandidáti na pozici generálního tajemníka OSN prostor vyjádřit svoje vize v neformální debatě na Valném shromáždění OSN v New Yorku. Antonio Guterres zde zdůraznil potřebu zintenzivnění mírové diplomacie. Podle jeho slov se generální tajemník musí stát především svolavatelem – zejména dialogu mezi Valným shromážděním a Radou bezpečnosti, „katalyzátorem“ a čestným zprostředkovatelem míru. Nesmí zapomínat na dodržování genderové rovnosti a geografické zastoupení při obsazování pracovních míst v rámci administrativy OSN, včetně svého sekretariátu. Někteří diskutéři totiž namítali, že na klíčové posty mají monopol jen některé země a zastoupení rozvojových zemí je minimální.

Na otázku, jaké jsou záruky nezávislosti šéfa OSN, Guterres odpověděl, že „nezávislost není otázkou přijatých opatření, nýbrž postoje“. A že člověk na tak vysokém postu by měl mít v sobě především dostatek pokory. Za nejvyšší prioritu generálního tajemníka Guterres jednoznačně považuje prevenci.

Naděje, ne zoufalství

O dosavadní práci a postojích Antonia Guterrese hodně napovídá jeho vyčerpávající úvodní projev, který přednesl na 66. zasedání Výkonného výboru Programu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky v Ženevě v říjnu 2015. Zde prohlásil, že zatímco před deseti lety bylo na světě 38 milionů lidí, vytlačených z domovů konflikty a pronásledováním, v posledních letech se situace obrátila k horšímu. V roce 2015 bylo přes 60 milionů (dnes už 65,3 mil.) uprchlíků, žadatelů o azyl a vysídlených osob v důsledku konfliktů a pronásledování, a jejich počet stále narůstá. Konflikty se šíří nepředvídatelným způsobem a jejich řešení je příliš složité. Důsledkem je propad humanitárního prostoru, který komplikuje také práci UNHCR.

Guterres oceňuje snahu Evropské unie o rozmístění desítek tisíců žadatelů o azyl. Upozorňuje ale na důležitost funkčního systému – od vytvoření přijímacích středisek, které mají dostatečnou kapacitu pro příjem a registraci tisíců lidí, až po efektivní právní postupy pro ty, co hledají ochranu, ale i pro ekonomické migranty. Zdůrazňuje, že lidská důstojnost a lidská práva musí být u každého člověka respektována stejně.

„Evropa a Afrika potřebují společnou investiční strategii, aby lidé mohli mít budoucnost ve svých vlastních zemích, na rozdíl od některých projektů, které přispívají naopak k jejich vykořenění. Migrace by měla být možností, nikoli nutností. Měla by být výrazem naděje a ne zoufalství“, řekl Guterres.

Nápor syrských uprchlíků přicházejících do Evropy způsobily podle Guterrese zejména tři faktory: ztráta naděje v brzké nalezení politického řešení k ukončení války; zhoršování životních podmínek po letech v exilu, zejména v Libanonu a Jordánsku; a humanitární finanční deficit. Humanitární rozpočty nestačí ani k pokrytí minimální pomoci. Je proto potřeba přehodnotit způsob, jakým svět financí reaguje na humanitární krize. Guterres upozorňuje, že rozsáhlé humanitární krize mohou v hostitelských zemích vyvolat obrovské strukturální problémy.

Filantropický rozměr cílů udržitelného rozvoje

„Pro nás filantropy je nezbytné, aby byla zachována autonomie humanitárního prostoru, aby nám umožnila jednat jménem všech lidí, kteří potřebují naši pomoc, při plném respektování zásad nezávislosti, neutrality a nestrannosti,“ zdůraznil Antonio Guterres. „Ale musíme si také uvědomit, že z hlediska strategické analýzy jsou humanitární, rozvojové a bezpečnostní problémy tři strany jedné komplexní reality. Státy je musí vzít v úvahu při stanovení priorit svých mezinárodních politik. Stejně jako humanitární pomoc nemůže být oddělena od rozvojové spolupráce, nemohou státy oddělit plánování rozvojové pomoci od důsledků konfliktů, které se množí po celém světě.“

Zároveň poukazuje na souvislost s Cíli udržitelného rozvoje (SDGs), které si členské státy OSN určily pro příštích 15 let. Považuje je za důležitý krok vpřed, i když „jako u většiny politik rozvojové spolupráce, dostatečně neberou v úvahu skutečnost, že obrovské části světa se dnes utápí v konfliktech“.

Na druhé straně vyzvedává jejich princip univerzality, snahu, že „nikdo nesmí zůstat pozadu“ a uznání, že uprchlíci a vysídlené osoby patří mezi nejzranitelnější. Podle Guterrese je to klíčový vstupní bod, který zajišťuje, že rozměr konfliktu není v SDGs přehlížen. Jako vysoký komisař OSN pro uprchlíky se zavázal, že UNHCR bude spolupracovat se zeměmi, v nichž uprchlíci představují statisticky významnou část populace tak, aby naplňovaly SDGs způsobem, který zahrnuje všechny skupiny obyvatelstva.

Žijeme ve světě nepředvídatelnosti a beztrestnosti

Antonio Guterres si plně uvědomuje, že „dnes nic není těžší než ukončení konfliktu, natož abychom mu mohli zabránit. Žijeme v chaotickém světě, kde chybí účinný globální systém vládnutí a kde mocenské vztahy jsou nejasné. Ve světě, jako je tento, prosperuje nepředvídatelnost a beztrestnost, války se mohou táhnout několik let a v jejich důsledku jsou vysídleny miliony lidí.“ Podtrhuje, že humanitární řešení humanitárních krizí neexistuje. Řešení musí být politické. Chybí nám k tomu bezúhonní zprostředkovatelé a schopnost přivést k jednomu stolu všechny země, které mají vliv na probíhající boje. Skutečné zlepšení není možné, dokud všichni, kteří financují a vyzbrojují bojující strany, nepřekonají svoje protichůdné zájmy a nepochopí, že v těchto válkách ztrácíme my všichni.

V současnosti narůstá také počet migrantů, kteří jsou nuceni opustit své domovy v důsledku interakce mezi růstem počtu obyvatel a nedostatkem vody, potravin a energie. Změnu klimatu považuje Guterres za klíčový problém naší doby, protože zřetelně urychluje všechny ostatní negativní trendy jako je desertifikace, sucho, záplavy a rostoucí závažnost přírodních katastrof apod.

Univerzální dohoda o snižování emisí skleníkových plynů a dalších souvisejících otázkách však sama o sobě nestačí. Státy samy musí odpovídat za růst migrace, uvědomit si následky klimatické změny a přijmout proaktivní opatření k přemístění ohrožených skupin obyvatel mimo nebezpečí.

Budoucnost: multikulturní společnost

Nezbytné je budování otevřenějšího humanitárního systému, který lépe odráží univerzální charakter hodnot humanitární práce. Univerzální humanitární komunita však vyžaduje společný hodnotový základ, který pokrývá všechny kultury. Antonio Guterres věří, že je možné na společném základě vybudovat systém, který umožní větší otevřenost a systematickou spolupráci ve službách lidstva, řídící se zásadami lidskosti, neutrality, nestrannosti a nezávislosti.

Poukazuje na evropskou uprchlickou krizi, která ukázala klíčový význam zachování základních principů tolerance, úcty k různorodosti a solidaritu s lidmi v nouzi. Kritizuje xenofobii, islamofobii, extremistické ideologie a vyzvedává potřebu pozitivního vztahu mezi západním a muslimským světem. „Není to jen otázka vojenských operací, to je v podstatě bitva hodnot,“ podtrhuje Antonio Guterres.

Podle něho otevřené vítání uprchlíků všech náboženství oslabuje argumenty extremistických skupin a odmítání muslimských uprchlíků z důvodu náboženství je nejlepším nástrojem propagandy pro přilákání nových stoupenců teroristů. Tvrdí, že všechny národy a komunity se stávají multináboženské, multietnické a multikulturní. Považuje to za něco, co je nejen nevyhnutelné, ale také pozitivní. Budování a udržování tolerantní a otevřené společnosti je podle něho pomalý proces, který vyžaduje značné investice ze strany vlád i občanské společnosti. Rozmanitost pokládá za obohacující. Antonio Guterres je přesvědčen, že její přínosy mnohonásobně převýší vložené investice.