Tomáš Garrigue Masaryk  k osmdesátým narozeninám dostal od Národního shromáždění ČSR jako dárek vlastní zákon Lex Masaryk – „T. G. Masaryk se zasloužil o stát“. Za zásluhy o stát mu parlament při jeho abdikaci udělil titul „Prezident Osvoboditel“. Sedmnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu míru. Po Masarykovi je pojmenováno i naše nejvyšší státní vyznamenání – řád Tomáše Garrigua Masaryka.

 „Nelze budovat demokracii tam, kde není vzdělání“

Tomáš Garrigue Masaryk se vzdělávání věnoval ve všech třech gramatických osobách. Vzdělával se sám, byl učitelem, během své politické kariéry se zasazoval o vzdělávání národa.

Začínal jako zámečnický a kovářský učeň. To ho moc nebavilo, přešel tedy na gymnázium. Po maturitě studoval filozofii. Doktorát a později i docenturu si udělal na vídeňské univerzitě.

Zkušenosti jako pedagog získal už v pubertě. Od patnácti let si vydělával doučováním dětí z bohatých rodin. Jedno z jeho prvních dospělých zaměstnání bylo jako suplující učitel na střední škole. Po rozdělení Univerzity Karlovy (Karlo-Ferdinandovy) na českou a německou část v roce 1882 se odstěhoval do Prahy a nastoupil zde jako profesor filozofie.

Na podporu české vědecké práce založil měsíčník Athenaeum a editoval největší českou encyklopedii Ottův slovník naučný.

Jako poslanec předložil Tomáš Garrigue Masaryk návrh na zřízení české univerzity v Brně. Dosáhl toho až na začátku svého prezidentského období, v roce 1919. V Praze založil Masarykovu akademii práce, vědecko-technickou instituci pro podporu hospodářského a technického rozvoje Československa.

„Cit ani vůle nejsou argument, chybí-li rozum“

Poslancem Říšské rady, nejvyššího zákonodárného orgánu Rakouského císařství byl poprvé zvolen v roce 1891 za stranu mladočechů. Hájil zde větší autonomii českých zemí a podporoval zájmy slovanských národů.

V politice i v akademické sféře prosazoval realismus, nový ideový směr, vycházející z exaktního vědeckého poznání. Je proto logické, že se mezi jeho odpůrce řadili jednak představitelé romantizujícího nacionalismu a jednak konzervativní katolíci, kterým vadila jeho kritika církevních dogmat.

Čeští vlastenci mu nemohli odpustit, že se ve sporu o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského postavil na stranu vědy nikoli příhodné lži.

Zdravý rozum proti pověrám a xenofobii hájil Tomáš Garrigue Masaryk také v tzv. hilsneriádě“ (1899), když požadoval obnovení procesu s Leopoldem Hilsnerem, odsouzeným za rituální vraždu křesťanské dívky Anežky Hrůzové v Polné. Celá hypotéza totiž vycházela z pověry, že Židé užívají při obřadech krev mladých křesťanů.

Věnoval se rovněž sociálním otázkám, jako je zavedení osmihodinové pracovní doby, všeobecného volebního práva apod. Založil Českou stranu pokrokovou (v roce 1900), za kterou byl podruhé zvolen poslancem.

Tomáš Garrigue Masaryk

Tomáš Garrigue Masaryk

 „Lev je lvem i v kleci, nestane se oslem.“

Po vypuknutí první světové války v červenci 1914 měl TGM již dostatek politických zkušeností a definitivně ztratil iluze o vybudování federace autonomních států v rámci monarchie. V tomto období cíle hojně publikoval a přednášel v zájmu národní samostatnosti, zejména na univerzitách v západní Evropě a Spojených státech.

Česko-slovenské požadavky na osamostatnění se snažil prodávat i významným světovým politikům. Na pětisté výročí upálení Mistra Jana Husa v Ženevě poprvé veřejně vyhlásil požadavek samostatného státu.

V roce 1916 byl přijat u francouzského premiéra A. Brianda, téhož roku byla v Paříži založena Československá národní rada. Jako její předseda TGM budoval zahraniční odboj a koordinoval zpravodajskou činnost.

Hned poté, co v únoru 1917 velmoci podpořily vznik Československa, se TGM pustil do shromažďování vojenských sil, které měly světu demonstrovat, že Češi a Slováci jsou ochotni za svobodu přinášet oběti. Odjel do Ruska, aby zde z dobrovolníků sestavil československé legie. Povedlo se mu naverbovat kolem 50 tisíc vojáků, kteří byli řízeni Národní radou v Paříži a stali se součástí francouzské armády.

Českoslovenští krajané v Americe pořádali na podporu společného státu velkorysé sbírky. Na jaře 1918 TGM navštívil prezidenta USA Woodrowa Wilsona, aby ho při rozhodování o poválečném uspořádání Evropy získal na svou stranu. Úspěchy našich legionářů, ale i známá Masarykova kniha „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“, která se zaobírá tématem proměny státoprávního uspořádání ve východní Evropě, svým dílem přispěly k naplnění jeho záměrů.

 „Demokracie nepanuje, ale opravuje“

I díky tomu, že si Tomáš Garrigue Masaryk dokázal naklonit amerického prezidenta, byla 18. října 1918 vydána Washingtonská deklarace, zakládací listina nového státu. Československo vzniklo o 10 dní později. Dne 14. listopadu, ještě v exilu, byl TGM zvolen prvním prezidentem nového státu. Jeho návrat domů v prosinci 1918 byl triumfální. Rozjásanou Prahou neprojížděl císařským kočárem, symbol staré moci nahradil symbolem nové doby – otevřeným automobilem Laurin & Klement. Prezidentem byl ještě třikrát, ve volbách 1920, 1927 a 1934.

Ústava z roku 1920 se hlásila ke svobodě svědomí, náboženství a vědy. Zaručovala odluku církve od státu, parlamentní demokracii a rovnost všech občanů před zákonem, rovná práva všech menšin a, díky přispění Masarykovi manželka Charlotty, i žen a mužů.

Podpořil vznik Československého červeného kříže, jehož první předsedkyní se stala Masarykova dcera Alice.

Pod jeho vedením se Československo stalo jedním z nejvyspělejších států světa. Na žebříčku nejbohatších zemí světa z roku 1924 se umístilo na 10. místě, před mnohými současnými evropskými lídry. Československá koruna, krytá zlatem, se stala jednou z nejstabilnějších měn v Evropě. Desátou příčku průmyslově nejvyspělejší země světa si ČSR udržela až do Mnichovské dohody roku 1938. Občané se k „tatíčkovi Masarykovi“ upínali i po jeho smrti jako k symbolu svého státu, toho, jehož hlavním městem nebyla Vídeň ani Berlín.

Tomáš Garrigue Masaryk, udržitelný rozvoj

Tomáš Garrigue Masaryk, udržitelný rozvoj