OSN vydala tento týden zprávu o světové ekonomické situaci a vyhlídkách na rok 2019, WESP 2019 (World Economic Situation and Prospects 2019). Mezi její hlavní závěry patří, že i když ekonomický růst již dosáhl svého vrcholu, bude nadále pokračovat. Globální ekonomika loni stabilně rostla o 3 % ročně a stejné tempo růstu se předpovídá i na rok 2019.

Tohle číslo však nevypovídá nic o tom, jak nerovnoměrně je růst rozdroben. Obtížně je dosahován zejména tam, kde je nejvíce potřeba, říká ředitel ekonomické sekce OSN Elliot Harris. Generální tajemník OSN Antonio Gutierres dodává, že „ačkoliv jsou ekonomické ukazatele na první pohled dobré, neříkají nám celý příběh.“ Zpráva WESP vyjadřuje obavy nad udržitelností ekonomického růstu tváří v tvář finančním, společenským a environmentálním výzvám, které nás čekají.

Hlavními riziky, se kterými se bude světová ekonomika v letech 2019 – 2020 potýkat, je například napětí mezi Spojenými státy a Čínou, nejisté vyhlídky Evropy kvůli brexitu, vysoká výše státních dluhů některých zemí a v neposlední řadě také světové fenomény klimatických změn a migrace. Antonio Gutierres zdůrazňuje, že mezinárodní spolupráce může výrazně napomoci v boji s těmito výzvami. V mnoha zemích však zájem o mezinárodní spolupráci upadá a státy se stále více a více upínají k unilateralismu, dvoustranným dohodám a celním bariérám.

Nerovnoměrný růst

Stejně závažným problémem jako nejistá budoucnost je také fakt, že rozdělení ekonomického růstu je stále velmi nerovnoměrné. Čína, stejně jako mnoho dalších zemí v jihovýchodní Asii pokračuje ve strmém tempu růstu 5 až 6 % ročně. Země střední a západní Afriky, západní Asie či Latinské Ameriky naopak vykazují ekonomický růst velmi slabý a vyhlídky na rok 2019 nejsou o nic lepší.  Aby bylo možné vymýtit chudobu a dosáhnout Cílů rozvojové strategie Agenda 2030, je tedy potřeba se podle Elliotta Harrise zaměřit právě na nastartování tempa růstu právě v Africe a latinské Americe.

Dalším problematickým faktem je, že i v zemích s vysokým ekonomickým růstem je silná ekonomika soustředěna na velká průmyslová centra a chudé periferie zůstávají stranou. Tématu rostoucích nerovností mezi bohatými a chudými se věnuje i letošní světové ekonomické fórum v Davosu. Podle zprávy organizace Oxfam o světové nerovnosti vlastní dnes 26 nejbohatších lidí světa stejný majetek jako 3.8 miliard chudých lidí.

Nerovnost se zvyšuje ale i v rámci samotných států, a to i rozvinutých, jako je Velká Británie, Německo či Spojené státy. Zpráva amerického Institutu pro ekonomiku a politiku udává, že odměny ředitelů největších amerických společností byly v roce 2017 v průměru 312 násobkem platu běžného pracovníka. V roce 2009 byla tato odměna vyšší 200 násobně, v roce 1989 byla 58 násobná a v roce 1965 získali ředitelé pouze 20 násobek výše odměny běžných zaměstnanců.

Ekonomové se shodli, že dnešní svět již stojí na jiných pravidlech než doposud. Klíčovými aspekty pro ekonomický růst jsou schopnosti inovovat, robotizovat a digitalizovat, spíše než levná pracovní síla.

Mnohé rozvíjející se ekonomiky se navíc potýkají s příliš vysokým státním dluhem. Libanon a Srí Lanka například vynakládá na placení národního dluhu až 40 % státního rozpočtu, v případě Pakistánu a Jamajky je to zhruba čtvrtina rozpočtu. To poté značně limituje výdaje na veřejné služby.

EU bude růst pomalu ale jistě

Co se týče Evropské unie, zde OSN na rok 2019 predikuje stabilní růst kolem dvou procent. Silnější tempo růstu mají zejména země střední a východní Evropy, které přistoupily po roce 2014. Pro Polsko se například předpovídá růst kolem 5 %. Ekonomiky Francie či Itálie budou naopak nadále stagnovat. Vůbec nejrychleji ze zemí EU má letos růst Irsko, skoro o osm procent.

V celé Evropě zaměstnavatelé narážejí na nedostatek kvalifikovaných lidí, což omezuje možnosti dalšího růstu. Týká se to i států, které vykazují poměrně vysokou míru nezaměstnanosti, jako právě Itálie a Francie. Jedním z důvodů je rychlá digitalizace průmyslu. Ta s sebou nese vyšší poptávku po kvalifikovaných technických pracovnících, kterých je málo.

Brexit se může dotknout zejména rozvíjejících se států v sousedství EU, jelikož do rozvojové politiky bude kvůli sníženým příjmům do rozpočtu EU směřovat méně peněz. Na druhou stranu, státy střední Asie mohou očekávat další rozvoj, zejména díky vzrůstajícímu vývozu zlata a hliníku a zlepšující se železniční i dálniční infrastruktuře.

Jak je na tom Česko?

Česko je na tom v posledních letech ekonomicky velmi dobře, roste zde poptávka po zboží a službách a nezaměstnanost je rekordně nízká. Právě ta však způsobuje nedostatek pracovní síly na trhu práce, růst mezd a mzdových nákladů, které mírně brzdí krátkodobý vývoj. Tyto trendy, stejně jako pokles německé ekonomiky, se kterou je Česko úzce provázané, jsou započítány v odhadech na rok 2019. I tak se ale očekává, že česká ekonomika poroste o 3 %.

Přestože se nám daří lépe, než kdy předtím, i v Česku je stále téměř milion lidí, kteří obtížně vycházejí se svými příjmy nebo žijí přímo pod hranicí chudoby. Jejich problémem častokrát bývá předlužení – přibližně 463 tisíc lidí u nás má více jak tři exekuce. Tento týden poslanci schválili novelu insolvenčního zákona, která zjednoduší proces oddlužení těm, co uvízli v dluhové pasti. Po zmírnění podmínek by na možnost oddlužení mělo dosáhnout cca 50 až 100 tisíc dlužníků ročně, místo současných 20 tisíc.