Její Domácí kuchařku má doma snad každý. Učilo se podle ní vařit několik generací hospodyněk. Před téměř dvěma sty lety Magdalena Dobromila Rettigová ustavila kánon poctivé české domácí kuchyně. A tak když si dnes představíme „svíčkovou jako od babičky,“ už ani nás nenapadne, že ji babička má dost možná právě z „rettišky.“

Rettigovou každý zná jako autorku nejslavnějšího českého receptáře. Málokdo si ji však zařadí jako jednu z vlivných postav českého národního obrození. Současníci ji vnímali předně jako spisovatelku a činorodou vlastenku. Osud tomu však chtěl jinak a její ostatní dílka tak skončila v regálech s brakovou literaturou. Ve své době se coby buditelka národa těšila obdivu obrozeneckých velikánů. Ve velké úctě ji měla Božena Němcová a mezi její podporovatele patřili Václav Kliment Klicpera či hrabě František Antonín Kolowrat.

Čeština a kurzy přežití mimo divočinu

Většina tehdejších vlastenců “rodnou řeč” moc neovládala. Díky tomu vznikla česká knihovna v Ústí nad Orlicí, u jejíhož vzniku stála i Rettigová, jež sama zprvu česky příliš dobře neuměla. Společně s přáteli si předsevzali, že za každé německé slovíčko, které se jim vloudí na jazyk, zaplatí pokutu do knihovnického fondu. Z něho se pořizovaly české knihy.

Kuchařské umění, které ji proslavilo, předávala dalším ženám a dívkám. Kromě chutného a kvalitního jídla dbala také na potravu ducha – v jejích kurzech se dívky učily nejen šetrně hospodařit a vést domácnost, četla se zde česká literatura a divadelní hry. K nim dívky na obecních školách neměly přístup. Nejednalo se však o snahu ženy skrze vzdělání emancipovat, ba naopak – tradiční postavení ženy v domácnosti bylo samotným základem učení Magdalény Rettigové. Ještě dlouho v 19. století vzdělávací instituce učily dívky jen základní gramotnosti a domácím pracím. V tomto světle se škola Magdalény Rettigové, která dívky vedla i k české literatuře a vlastenectví, na svou dobu jeví přeci jen jako progresivní.

 

Magdalena Dobromila Rettigová, udržitelný rozvoj

Magdalena Dobromila Rettigová, udržitelný rozvoj

Proč by i hospodyně nemohla mít vlastní hlavu?

Byť vychovávala dívky k poslušnosti a manželské úslužnosti, nebyla Magdalena Dobromila Rettigová rozhodně žádná domácí puťka. V nejlepším smyslu slova byla opatrovnicí domácího krbu, ale vedle toho se velmi pilně angažovala ve veřejném dění. V angažovanosti dokonce dalece předčila svého muže – který na to nic nenamítal a nečinil jí v tom příkoří, což byla ve své době též věc ne zcela samozřejmá.

Když chtěla, dokázala si postavit hlavu – kdyby ne, patrně si o ní dnes nevíme a nebylo by ani její kuchařky. Její matka pro ni původně vybrala jiného ženicha. Magdaléna jej ale nechtěla, a s pomocí svého budoucího muže Jana Rettiga matku přesvědčila, aby svatbu odvolala – společně s Janem totiž vypátrali, že její nastávající již jednu ženu měl, ale přivedl ji do hrobu.

Ačkoliv se jejich manželství i jejich blízkým jevilo jako harmonické, svěřila se Magdalena Dobromila Rettigová na konci svého života v dopise svému příteli: „Kdybych znovu děvče dvacítileté byla a nynější zkušenost měla, spíš bych se z nejvyšší skály do nejhlubší propasti, než manželovi vrhla. Tam bych nalezla okamžitou smrt, kdežto v manželství znenáhla, tak jako jedním špendlíkem upíchnutý, člověk – umučen – umírá.“ To je na svou dobu a na vychování, které se Rettigové dostalo, velmi odvážné tvrzení. Možná že stejně, jako v polovině 19. století byla příkladnou biedermeierovskou paničkou, by mohla ve století dvacátém být příkladnou feministkou: se sobě vlastním ohledem na ženskou svébytnost a rozdíly mezi pohlavími by usilovala o rovnost.

Vařit zdravě z běžně dostupných, místních surovin

Její kuchařka vyšla v několika desítkách vydání, ale – proč je vlastně tak úspěšná? Odpověď nalezneme v prvním vydání z roku 1826, v němž Rettigová píše: „…v naší mateřské řeči se žádná knížka kuchařská nenachází, podle které by se dívčinky v malých městech, jakož i na statcích, zámcích, farách a dědinách říditi mohly. Jestiť arci dostatečný počet kněh kuchařských, také českých, [však] málokterá do malých měst se hodí, protože věci ty, jichž k těm pokrmům zapotřebí, zřídka k dostání a málo povědomy jsou; děvčátka, a také i zkušenější domácí hospodyně stěžují, že těm knihám nerozumí, protože zcela neznámé potravy i nářadí v nich nachází.“

U zrodu nejslavnější české kuchařky tedy stál požadavek, aby pojednávala o jídlech, která si může uvařit každý z domácích, běžně dostupných surovin. Rettigová ke svým pokrmům nepotřebovala žádná umělá dochucovadla, její vaření bylo o to rozmanitější a zdravější, než je to naše dnes. Aniž by si to snad uvědomovala, formuluje tak autorka základní předpoklady udržitelné kuchyně: musí být dobrá, zároveň však i lokální, jednoduchá, zdravá a pestrá.

Z toho tedy vyplývá ponaučení pro literáty: chcete-li napsat bestseller, hleďte, aby měl v jádru trvale udržitelný rozvoj!

Magdalena Dobromila Rettigová

Magdalena Dobromila Rettigová