Karel Čapek, přibližně v době kdy mu bylo jednadvacet, onemocněl Bechtěrevovou nemocí, chronickým zánětem kloubů, hlavně obratlů. Bolestí trpěl celý život. Paralelně s tím, jak se zhoršovala ta fyzická, musel snášet i rostoucí duševní příkoří v důsledku zhoršující se politické situace v Evropě.

Utrpení je také jedním ze stěžejních témat jeho díla. Na rozdíl od svého vrstevníka Kafky se v něm ale nevyžíval. Naopak se snažil lidstvu ukazovat cestu, jak se bolesti vyhnout. A to zejména té, které lze předejít, kterou si lidé způsobují sami navzájem. „Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi,” říká jedna z postav v Továrně na absolutno.

Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví

Konec třicátých let není víře v lidstvo a demokratické vládnutí příliš nakloněn. Hitler vyčkává před branami Československa. Válka s mloky je zhmotněním obav z nástupu nacismu.

Lidstvo pomůže mlokům rozvinout jejich mentální schopnosti, jen aby je mohlo zotročit a nakládat s nimi jako podřazenou rasou. Mloci se vzbouří a začnou pevniny měnit v mořské šelfy, na nichž žijí. Rozšiřují si tak svůj Lebensraum, životní prostor. Nakonec zotročí lidstvo, které na ně pracuje na malém kousku pevniny. Rozdělí si oceány na státní útvary a sami se zničí. Svět nakonec podědí hrstka potomků lidí.

Karel Čapek předpokládal, že Hitlerovo Německo je odsouzeno zopakovat chyby, které už před ním udělali jiní. A nakonec zanikne. Poučení je, že nacionalismus, protekcionismus a izolacionimus neřeší reálné příčiny chudoby, nezaměstnanosti ani ztráty důstojnosti, jimž Němci čelili za hospodářské krize třicátých let.

Častý trik totalitních vládců je tvrdit, že světová ekonomika je hra s nulovým součtem. Ve skutečnosti ale může jeden získat, aniž by druhý ztratil. Karel Čapek to věděl, Hitler ne. Geopolitické tendence posledních let ukazují, že podobně jako mloci opakujeme chyby našich předchůdců.

Stejně jako třeba v germánské a indické mytologii přežije po katastrofě, po poslední eschatologické bitvě, jen hrstka nevinných. Nikdo už neví, proč válka vlastně začala. A i kdyby věděl, její příčiny se ve srovnání s jejími hrůzami zdají malicherné. V troskách rozbombardovaných Drážďan nechceme myslet a na minulost, a proto dovolíme další generaci, aby si myslela, že její problémy jsou nové a jedinečné.

Roboti mezi námi

Otroctví je stav, kdy jsou potřeby systému nadřazeny potřebám jednotlivce, absolutně. Svoboda je podle Čapka univerzální hodnotou, a tedy má na ni právo i ten, kdo o ní aktivně neusiluje. Šťastný otrok je stále otrok.

Robot je dokonalý otrok, který nemá vlastní tužby ani aspirace. Termín robot vymyslel Karlův bratr Josef a je odvozený od slova robotovat. Poprvé se objevuje v dramatu R.U.R. Jeho poselství spočívá v tom, že každá vnímající bytost má potenciál být něčím víc, než jen nástrojem k uspokojení potřeb někoho jiného. Pokud se ale nevymaní z otroctví, nebude mít šanci tento potenciál rozvíjet.

Rossumovi Univerzální Roboti zvýšili produktivitu práce pětkrát. Lidé nečinností zdegenerovali a začali roboty používat ve válkách. Ti se nakonec vzbouřili a nechali naživu jen jednoho člověka, Alquista, aby je mohl opravovat. Ten objeví, že dva roboti k sobě chovají city. Člověk – otrokář vyklidil pole milujícím robotům. Naše lidskost je měřena tím, jak se chováme k ostatním, jak „věříme v lidi“.

Československo uzákonilo roku 1918 osmihodinovou pracovní dobu a Karel Čapek tak mohl pozorovat, jak se od trendu robotáren a otrockých podmínek pro dělníky upouštělo. V nadšení po skončení první světové války a pod dojmem zrychlujícího se technologického pokroku se zdálo nevyhnutelné, že budoucnost bude schopná zajistit každému člověku dostatečné zdroje pro pokrytí jeho potřeb.

Karel Čapek

Karel Čapek

Rovnováha mezi otroctvím a nečinností

Dnes se skutečně nacházíme v situaci, kdy lidstvo jako celek má dostatek potravy i přístřeší pro všechny. Mnoho jednotlivců se ale na tomto blahobytu nepodílí, například pracovníci v robotárnách v rozvojových zemích, jejichž levná práce snižuje cenu výrobků a zvyšuje zisky firem.

Zároveň ale mluvíme o workoholismu, dobrovolném otroctví. Práce slouží jako prostředek pro získání společenského uznání. Taková hra ale nemá vítěze. Když vyhrajete jednu úroveň, zjistíte, že nad ní je další. V důsledku toho dnes čelíme epidemii psychiatrických onemocnění a závislosti na opiátech.

Už před 100 lety hledá Karel Čapek rovnováhu mezi otroctvím, ať dobrovolným anebo ne, a nečinností, která je obdobně dehumanizující.

Co s tím? Naše společnost možná vyspěla na tolik, že bychom mohli osvobodit otroky a přistoupit k dalšímu zkrácení pracovní doby A pokud se nám jí zkrátit natolik, že za náš skutečně budou všechnu práci dělat roboti, měli bychom mít připravený nějaký záložní plán jak naložit sami se sebou. “Když nemám co dělat, pracuji,” shrnul Čapek svou představu o ideální práci.

Absolutno v plechovce

V Továrně na Absolutno inženýr Marek vynalezne stroj „Karburátor“, který získává energii rozkládáním hmoty. Absolutno je jeho vedlejší produkt. Lidé se pod jeho vlivem obrací se na víru, konají zázraky a jsou šťastní. Karburátor se díky velké oblibě rozšíří do všech koutů světa. Všichni pak ale chtějí prosazovat svou víru. Náboženské války vyústí v tzv. Největší válku.

I my máme tendenci vyrábět věci, co nám v krátkodobém horizontu přináší potěšení, ale v dlouhodobém nás mohou zabít (limonády z rozpuštěného cukru, alkohol, SUVéčka). Tento přístup k produkci jsme si odnesli z dob průmyslové revoluce, kdy více bylo automaticky lépe, přírodu bylo třeba spoutat a externality výroby nikdo neřešil.

Společně s R.U.R. a Krakatitem je i Továrna na Absolutno Čapkovým varováním před nedomýšlením aplikace nových technologií. Současná klimatická krize je důkazem, že jsme výrobní schéma průmyslové revoluce ještě nepřekonali.

Absolutno vytváří systém víry, v jehož důsledku našich zvyků a přesvědčení ignorujeme komplexnější problémy. Pro někoho může být Absolutnem jeho každodenní život. Abychom si ušetřili si na cestu do Karibiku, nebudeme souhlasit s uhlíkovou daní. Ale co když resort, kam bychom chtěli jet, zmizí v důsledku tání polárních ledovců pod mořem? Zničit nás totiž může i to, co považujeme za normální a samozřejmé.

Karel Čapek, strategický rámec ČR 2030

Karel Čapek, strategický rámec ČR 2030