Zdrojem obživy rodiny Mendelových byla po několik generací farma v Hynčicích ve Slezsku. Gregor Johann Mendel zřejmě v práci na poli nalezl i fascinaci přírodními zákony.

Ostatně ta ho patrně přivedla ke studiu na Filozofické fakultě Univerzity v Olomouci, kde se přednášela i přírodní historie a polní hospodářství, včetně šlechtitelství. Studium však nedokončil, z důvodů finančních i zdravotních. Jeho nemoc byla zapříčiněna nadměrným vypětím, protože musel už od gymnaziálních let také pracovat, aby po smrti otce pomohl rodinnému rozpočtu.

Nakonec převážně z finančních důvodů vstoupil do semináře, kde přijal řeholní jméno Gregor. Studoval bohosloví, učil se latině, řečtině, chaldějštině, syrštině a arabštině. Začal pracovat jako učitel. Protože se osvědčil, bylo mu doporučeno absolvovat ještě zkoušky z přírodních věd a fyziky na vídeňské univerzitě.

 Vševěd(ec)

Gregor Johann Mendel paradoxně neuspěl ve zkouškách právě z přírodopisu, v němž později vstoupil do dějin. Na druhé straně se jeho pobyt ve Vídni přinesl i pozitiva – seznámil se tu s kombinatorikou, teorii pravděpodobnosti a statistickým vyhodnocováním přírodních dějů.

Zde v sobě probudil také zájem o meteorologii, které se pak věnoval prakticky celý život. Z třinácti vědeckých publikací, které napsal, je až devět zaměřeno na meteorologii. Není tudíž náhoda, že jeho jméno nese také první česká výzkumná stanice v Antarktidě.

Po návratu do Brna následovalo období, kdy se zkoumání dědičnosti věnoval nejintenzivněji. Výzkumné plány s křížením plodin realizoval v klášterní zahradě. Neexperimentoval však pouze s rostlinami, zkoušel křížit bílé a šedé myši, včely aj.

Po úmrtí svého podporovatele a opata Augustiniánského kláštera v Brně – Cyrila Nappa, byl zvolen na jeho místo. Jako opatovi mu přibylo mnoho reprezentačních i administrativních povinností, což mělo negativní dopad na jeho výzkum. Pracovní vytížení mělo svůj podíl i na selhání ledvin, jemuž roku 1884 podlehl.

Zákon jsem já

Necelých 100 let před tím než Crick, Watson a Franklin objevili DNA, Gregor Johann Mendel již zkoumá přenos dědičných znaků. Pozorování prováděl především při křížení hrachu. Výsledky hybridizačních experimentů z let 1856-63 a statistické vyhodnocování znaků rodičovských rostlin a hybridů vznikajících v nových generacích, ho dovedly k formulaci tří základních pravidel, známých jako Mendelovy zákony dědičnosti. Tato pravidla dodnes platí jako základ formální genetiky. Vymyslel také diagnostickou metodu, jak u organismů jednotlivé znaky identifikovat.

Coby průkopník byl navýsost opatrný a zveřejňoval pouze mnohokrát ověřené výsledky pokusů. Zkoumal například jen ty vlohy, které ovlivňují pouze jeden vizuálně jasně identifikovatelný prvek. Svojí diagnostickou metodou hodnotil výsledky křížení sedmi protikladných párů znaků u hrachu (tvar semen, zabarvení dělohy, barva květu, tvar a barva lusku, umístění květu a lusku na stonku, velikost stonku). Výsledky své práce poprvé demonstroval na půdě brněnského Přírodovědeckého spolku (1865) a knižně je publikoval pod názvem „Pokusy s rostlinnými hybridy“.

Gregor Johann Mendel

Gregor Johann Mendel

Pochybnosti nad nezpochybnitelným

Brněnský Přírodovědecký spolek rozesílal každé vydání svého vědeckého sborníku na 120 adres nejrůznějších vědeckých institucí do několika zemí. Přesto Mendelův průlomový objev velký rozruch nevyvolal. Tehdejší vědecký svět byl posedlý Darwinem, který poměrně nedávno publikoval své dílo „O původu druhů“ (1859).

Dokonce ani Mendelův přítel, mnichovský biolog Nägeli, nereagoval adekvátně. Naopak, doporučil mu ke zkoumání jinou rostlinu – jestřábník, která Mendela nakonec přivedla do slepé uličky. Marně u jestřábníka očekával vznik různorodého potomstva. Jeho klíčivá semena totiž vznikají bez opylení květů, takže potomstvo je vždycky geneticky shodné s rodičovskou rostlinou. Neúspěch ho vedl až k tomu, že v roce 1869 sám zpochybnil obecnou platnost svých zákonů dědičnosti.

Jestřábník mu dal zabrat po všech stránkách. Jeho drobné kvítky a semena vyžadují při používání mikroskopu i silné osvětlení, což mělo neblahý dopad na Mendelův zrak.

Uznání až po smrti

Dnes je Gregor Johann Mendel po boku Charles Darwina vnímán jako jedna z největších osobností biologie 19. století. Jeho přínos vědě byl doceněn ale až ve století dvacátém, a to zejména díky Williamu Batesonovi, který zajistil, aby bylo jeho dílo na přelomu století přeloženo do angličtiny.

Někteří vědci teoretizují, že kdyby se jeho „Pokusy s rostlinnými hybridy“ dostaly k Darwinovi, když byly ještě čerstvé, biologie jako vědní obor by se vyvíjela jinak, pravděpodobně mnohem rychleji. Mendlova teorie totiž zbavuje Darwinovu teorii konfliktu s takzvanou „teorii mísení“. Ta předpokládá, že kombinací vloh obou rodičů vzniká výsledek, který je jejich kompromisem. Mendel naopak odděluje vlohy (alely) matky a otce a rozlišuje na dominantní a recesivní, z nichž pouze ta dominantnější má vliv na podobu (fenotyp) jedince. Mendel Darwinovo dílo znal. Napsal si do jeho knihy poznámku: „Tohle ještě není všechno, ještě tu něco chybí.“

Gregor Johann Mendel položil základy genetiky o víc než dvě desetiletí dříve, než byly objeveny chromozómy a tři desetiletí před vznikem teorie chromozómové teorie dědičnosti. Nově etablovaná věda – genetika pak navázala na Mendelovy zákony dědičnosti a potvrdila opodstatněnost užívání statistických metod v přírodních vědách.

Gregor Johann Mendel, strategický rámec ČR 2030

Gregor Johann Mendel, strategický rámec ČR 2030