Na začátku byl chlapec vykazující známky geniality. Pocházel ale z chudých poměrů. Aby mohl své nadání rozvíjet, tak ho ve 12 letech odvedla matka pěšky z Klatov do Prahy. Pak mu, opět pěšky, každý měsíc nosila zlatku, jídlo a čisté oblečení.

Přestože neměl peníze na poplatek za složení maturity, byl mimořádně přijat na pražskou techniku. Někdo při studiu prodává párky, Křižík začal vynalézat. Postupně se mu dařilo z patentů financovat další vynálezy, až se dopracoval k vlastní továrně v karlínské pronajaté hale. Roku 1892 dokonce zakoupil pozemek, kde si postavil vlastní továrnu s dvěma přilehlými domky: jedním pro svou rodinu, druhým pro obětavou matku.

Zdraví a bezpečí

Z prostředí vlaků a kolejí vzešly i jeho první vynálezy. František Křižík zkonstruoval dálkově ovládané elektrické návěstidlo, automatický systém výhybek a blokovací signalizační zařízení. Tyto vynálezy byly méně poruchové než dosavadní způsoby usměrňování železniční dopravy a zároveň omezovaly možnost lidského selhání. Což přispělo k snížení počtu nehod.

Jedním z cílů udržitelného rozvoje je do roku 2020 celosvětově snížit na polovinu počet úmrtí a zranění při dopravních nehodách. Tedy vzděláváním za více Křižíků, osvětou i represí za méně nehod.

Nejznámějším Křižíkovým vynálezem je diferenciální oblouková lampa, která vznikla zdokonalením principu Rusa Jabločkova (jenž nebyl výplodem sovětské propagandy 50. let, jak by se mohlo zdát). Vylepšení s sebou přinesla vyšší svítivost. Právě ta byla rozhodujícím kritériem jeho vítězství nad Edisonem na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži, kde získal zlatou medaili. Vyšší svítivost znamená lepší osvětlení, méně zkažených očí, vyšší kvalitu života a produktivitu práce. Méně vyrobených brýlí znamená menší materiálovou náročnost.

Plnou parou k elektrické revoluci

Většina jeho vynálezů operovala s převodem elektřiny na jiné typy energie, zejména kinetickou a světlo. K tomu je ale zapotřebí zdroj energie. Byla to Křižíkova společnost, která roku 1888 zkonstruovala první městskou elektrárnu v Čechách, a to pro Žižkov. Přestože elektrárny s vodním pohonem existovaly už od šedesátých let, „čistota“ zdrojů tehdy nebyla příliš akcentovaným tématem. Jsou to ale poznatky “elektrické revoluce” konce 19. století, jimž vděčíme za to, že vůbec o přechodu na “čistou” energii můžeme uvažovat.

V osmdesátých letech měl František Křižík jeden neodbytný sen: pražskou pouliční elektrickou dráhu, nebo jak my vulgárně říkáme – tramvaj. Zakázku se mu ale nedařilo získat, protože na městskou drážní dopravu měly tenkrát monopol koňské dráhy.

Vizi elektrické dráhy se mu podařilo zrealizovat až roku 1891, protože měla posloužit jako atrakce Jubilejní zemské výstavy. Svážela pasažéry z pražské Letné na holešovické Výstaviště. Následovaly tratě z Libně do Vysočan a Vinohrad, z nichž roku 1896 vzešla první pražská „páteřní linka“ Florenc-Karlín-Libeň-Vysočany, která měřila osm kilometrů a ročně obsloužila 2 milióny cestujících. Kromě Prahy zřídil elektrické dráhy i v Plzni, Vídni a Dubrovníku.

Dalším logickým krokem byla meziměstská veřejná doprava. Nejdříve jezdila elektrická lokomotiva mezi Prahou a Zbraslaví. Roku 1903 potom zaznamenal jeden z největších úspěchů zprovozněním trati mezi Táborem a Bechyní. Vytvořil také prototyp auta s benzino-elektrickým, tedy dnešními slovy hybridním, motorem. Aby už nikdo nemusel chodit na dlouhé vzdálenosti pěšky, třeba z Klatov do Prahy.

František Křižík udržitelný rozvoj

František Křižík udržitelný rozvoj

Výrobky, které zlepšují život v masovém měřítku

Křižíkův podnik vyráběl městské elektrárny, zajišťoval osvětlení veřejných budov, objektů na železnici a továrních hal, kromě jiných i Škodových závodů. Zadání pro osvětlení papírny plzeňského podnikatele Pietteho požadovalo v tovární hale “světlo jako ve dne”. Rapidně se tak zlepšily pracovní podmínky zaměstnanců.

Zasloužil se také o rozkvět pouličního osvětlení. První města, která mu svěřila zakázku, byl Písek a Jindřichův Hradec. Přestože to dnes bereme jako samozřejmost, byl to významný krok směrem k vyšší bezpečnosti a kvalitě života obyvatel těchto měst.

L’enfant de la patrie

Jeho vlastenecký zápal se projevil při Jubilejní zemské výstavě roku 1891. Byl jedním ze zakladatelů spolku, který ji inicioval. Díky ní byl vystavěn Průmyslový palác a pražské Výstaviště kolem něj.

Přestože patronaci přijal císař František Josef, čeští podnikatelé tu chtěli dát najevo, že jsou rovnocennou konkurencí Rakušanům. Vedle elektrické dráhy z Letné u toho nemohlo chybět ani Křižíkovo osvětlení. Budova s ukázkami české techniky „strojovna“ byla poháněna jeho elektrárnou. Největší atrakcí byla Křižíkova světelná fontána, kvůli které přicházelo nejvíce návštěvníků až ve večerních hodinách.

František Křižík zažil v kariéře i zklamání. Oblouková lampa nakonec prohrála s Edisonovou žárovkou. S Edisonem ale sdílel jiný omyl: víru ve stejnosměrný proud, která ho stála zakázku na výstavbu ústřední pražské elektrárny v Holešovicích. Tu nakonec získal mladý velkopodnikatel Emil Kolben, zastánce proudu střídavého. Oproti němu měl Křižík další nevýhodu – vždy byl více vynálezcem než podnikatelem. Asi i proto byl jeho podnik kvůli tíživé finanční situaci převeden na akciovou společnost a de facto převzat bankou. Jeho poselství tím ale neztrácí na síle: vědecký pokrok by měl přispívat k rozvoji a blahobytu lidstva.

František Křižík, průkopník udržitelného rozvoje