Zvýšit povědomí o významu kontaktu dětí s přírodou se snaží brožura „Děti venku v přírodě: ohrožený druh?“ s podtitulem „Proč naše děti potřebují přírodu pro své zdraví a učení“.  Jejím autorem je Petr Daniš, ředitel vzdělávacího centra TEREZA a předseda Sítě středisek ekologické výchovy Pavučina. Ve své knize se opírá o výsledky zahraničních výzkumů, zároveň ale nabízí řešení v podobě osvědčených příkladů dobré praxe. Publikaci vydalo Ministerstvo životního prostředí.

Deprivace z nedostatku přírody

Navzdory neustálým pokrokům v medicíně a zlepšující se zdravotní péči, stoupá ve vyspělých zemích počet dětí se zdravotními a psychickými problémy. Jednou z hlavních příčin je koncentrace lidí ve velkých městech a „digitalizovaný“ životní styl. V roce 1800 žilo ve městech pouze 3 % světové populace. Dnes je to víc než polovina. Mezníkem byl rok 2009, kdy počet obyvatel měst přesáhl 50 % celosvětové populace. Z člověka se stal „městský druh“, většinu svého času tráví „mezi čtyřmi stěnami“. A výjimkou není ani nejmenší generace.

Kvůli tomu roste i počet hodin, které děti tráví s mobilním telefonem nebo televizí. Poslední americké výzkumy upozorňují, že děti tráví s elektronickými médii až 9,5 hod denně. Každé třetí dítě trpí obezitou nebo nadváhou, každé deváté poruchou pozornosti s hyperaktivitou a každé šestnácté bere antidepresiva nebo jiné psychotropní léky. Již devítiměsíční miminka tráví asi hodinu denně před televizí, pětileté děti si běžně hrají s iPhony, sedmileté ovládají počítač většinou mnohem lépe než jejich prarodiče. Děti ve věku 8–10 let používají média (televizi, počítače, videohry, hudbu) v průměru 6,5 hodiny denně. Čas strávený s médii však s přibývajícím věkem dále roste. Elektronická média a hry jsou bezpochyby hlavními bariérami, které dětem brání trávit více času v přírodě. Výzkumy se shodují, že dnešní děti tráví venku mnohem méně času než generace jejich rodičů a prarodičů. Evropské děti jsou na tom o něco lépe než americké, působí na ně ale stejné trendy.

Jedním z klíčových textů, který upozornil na nedostatek kontaktu dětí s přírodou, byla kniha Richarda Louva Poslední dítě v lese (2005). S velkou naléhavosti upozorňuje důsledky pro zdraví, psychickou vyrovnanost a kvalitu učení. Odcizení přírodě podle Louva přináší „poruchy osobnosti z nedostatku přírody“. Jeho závěry potvrzují výzkumy z mnoha zemí. Posílení kontaktu dětí s přírodou se postupně stává součástí výchovně-vzdělávacích strategií vyspělých zemí.

Zeleň neboli „ekoterapie“ zabírá i na stres a deprese

Japonští vědci porovnávali efekt relaxační procházky v lese s procházkou ve městě. Zjistili, že procházka v lese podporuje snížení hladiny stresového hormonu kortizolu, krevního tlaku a zvýšení parasympatické nervové aktivity. Výzkumníci v Jižní Koreji zase potvrdili, že lepší pocit z práce přináší pouhý výhled na stromy z okna kanceláře. A podle nizozemské vědkyně Jolandy Maas může zeleň ve veřejném prostoru pomoci v boji s největšími zdravotními hrozbami v západní společnosti, především u dětí a lidí s nižším socioekonomickým statutem.

Příznivý vliv zeleně na soustředění byl prokázán u obyvatel domovů důchodců. Zeleň má vliv i na zlepšení pozornosti u hyperaktivních dětí. Vědci z Univerzity v Illinois zkoušeli na tyto děti aplikovat léčbu v podobě dvacetiminutové procházky v jednom ze tří venkovních prostředí – v městském parku, v centru města a v bytové zástavbě. Nejlépe se děti koncentrovaly po procházce v parku. Výsledný efekt byl dokonce srovnatelný s účinky užívaných léků. „Dávkování přírody” se jeví jako lék na nejrůznější civilizační neduhy. Pohybové aktivity na čerstvém vzduchu jsou tudíž snadno dostupnou terapii a navíc bez jakýchkoliv vedlejších účinků.

Odborníci z Univerzity v Essexu provedli analýzu deseti studií, ve kterých byly ověřovány dopady pohybových aktivit s lidmi v zeleni (cyklistika, procházky, zahradničení, farmaření, rybaření, plachtění apod.) pomocí dvou ukazatelů psychického zdraví – sebeúcty a nálady. Ukázalo se, že všechny aktivity v zeleni zlepšují sebeúctu a náladu lidí, nehledě na jejich trvání, intenzitu, místo, věk, pohlaví a zdravotní stav. Možná se „ekoterapie” stane uznávanou léčebnou procedurou. Lékaři a psychiatři již tradičně doporučují nahrazovat nebo aspoň doplňovat užívání antidepresiv pohybovými aktivitami v přírodě.

Se zajímavým zjištěním přišli F. E. Kuo a W. Sullivan z illinoiské univerzity. V publikaci „Životní prostředí a kriminalita ve městě – Má vegetace vliv na snižování kriminality?“ (2001) uvádějí, že obyvatelé domů bez zeleně vypovídali o větším násilí a agresivitě, než obyvatelé domů v zeleni.

Vyučování v přírodě se dostalo do vládních reformních snah o zlepšení vzdělávání např. v Británii (viz zpráva Ofsted). Ve Skotsku se stalo součástí oficiální strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj. V Kalifornii vstoupilo v roce 2010 v platnost státní kurikulum, které je zcela postavené na principu vzdělávání zakotveného v životním prostředí.

Jaká je situace v České republice?

České děti se potýkají se stejnými problémy jako děti z ostatních zemí tzv. euroamerické civilizace. Obezita a nadváha, hlavně u chlapců, narůstá paralelně s časem pasivně stráveným s elektronickými médii. Podle srovnávací studie Světové zdravotnické organizace z roku 2014 je u nás každý čtvrtý chlapec a každá osmá dívka ve věku 11–15 let obézní nebo s nadváhou. Před 12 lety byly tyto potíže méně než poloviční. Výskyt poruch pozornosti s hyperaktivitou a užívání antidepresiv u nás nepřesahuje průměr vyspělých zemí, týká se 6–8 % českých dětí. Výzkum Českého zdravotnického fóra odhalil, že jen antidepresiva s léčebnou látkou Alprazolam u nás bere téměř 4 % dětí ve věku 11–15 let.

Situace je však dost různorodá. Rozdíly jsou mezi městem a vesnicí, životním stylem a sociálním zázemím jednotlivých rodin, možností využívat prarodiče apod. Každé desáté dítě nechodí ven vůbec a další třetina dětí pobývá venku za celý den méně než hodinu. Děti tráví u televize a počítače v průměru 3,5–5 hodin denně. Alarmujícím faktem je, že každý třetí patnáctiletý chlapec prosedí u elektronických médií více než 6 hodin denně. Podle Českého zdravotnického fóra jsou to v průměru 2–3 hodiny u televize a další 3–4 hodiny u počítače. S narůstajícím časem stráveným u televize často narůstá i čas, který děti tráví před počítačem. Přesto, že se české děti ve věku 7–15 let pohybují venku průměrně 1,75 hodiny denně (což je vzhledem k výsledkům z jiných zemí pozitivní), je tento čas pouze poloviční ve srovnání s časem, který děti tráví u televize, internetu a počítačových her. Jde teď hlavně o to, aby děti kompenzovali pasivní aktivity s pravidelnými pohybovými aktivitami ve venkovním, přírodním prostředí. „Není na co čekat a i v naší zemi je potřeba zasadit se o to, aby každé dítě mohlo zažívat všechny přínosy ze svého kontaktu s přírodou,“ upozorňuje Petr Daniš.

V závěru své publikace formuluje 10 doporučení, jak zvýšit kontakt dětí s přírodou doma i ve škole. Měli bychom se snažit „vrátit přírodu do našich vlastních životů“ – ozelenit své okolí doma i v práci, trávit co nejvíce chvil v přírodním prostředí, šířit zprávu, že děti přírodu potřebují pro svůj plný rozvoj, ponechat dětem dost času na svobodnou, třeba i divokou hru, přenést zeleň do školy a školu do zeleně, umožnit školákům trávit venku alespoň velké přestávky a pauzy na oběd. Zároveň vyzývá ke zmapování bariér, které školám brání více se učit venku a k zavedení systémových opatření, která usnadní odpočinek a výuku dětí v zeleni.

Životní styl naší technické civilizace dosáhl na to nejvzácnější, co máme – naše děti. Těžko pak mluvit o udržitelnosti, pokud nám vyrůstají nové generace, které mají blíž k neživé, než k živé přírodě. Nesmíme dopustit, aby se naplnila slova, která napsal Prof. Robert Michael Pyle z Yale School of Forestry & Environmental Studies: Co znamená vyhynutí kondora pro dítě, které nikdy nevidělo vránu?

Příklady dobré praxe

● Osvětová kampaň pro rodiče Jděte ven pomáhá znovuobjevit kouzlo her v přírodě, rodinných výletů a aktivit.

● Asociace lesních mateřských škol usiluje o zařazení lesních MŠ do vzdělávacího systému tak, aby byly lépe dostupné rodičům.

● Zahrada hrou je grantový program, který podporuje proměnu školních zahrad v inspirativní prostředí pro všestranný rozvoj dětí, a to se zapojením učitelů, rodičů, dětí a odborníků. Tematický portál Proměny pro školy Nadace Proměny Karla Komárka poskytuje metodiku, inspiraci a náměty aktivit s dětmi.

● Síť středisek ekologické výchovy Pavučina organizuje výchovně-vzdělávací pobytové programy.

● Projekt Město přátelské k dětem reaguje na přání a potřeby dětí, nabízí příležitosti pro svobodný pohyb, hru a kontakt s přírodou ve městě.

● Questing (pátrání) je převážně outdoorová aktivita, zaměřená na místní přírodní a kulturní dědictví. Projekt realizuje Actaea – Společnost pro přírodu a krajinu.

● Škola pro udržitelný život spojuje péči o místo a vzdělávání. Jednotlivé projekty se týkají např. místního přírodní dědictví, zeleně či veřejného prostoru. Realizátorem a koordinátorem v ČR je Středisko ekologické výchovy SEVER

● Školní zahrada může sloužit pro výuku na prvním i druhém stupni ZŠ. V reálném prostředí se děti učí jinak než mezi čtyřmi stěnami školní učebny. Potřebné rady a zázemí poskytuje o.p.s. Chaloupky, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání.

● Junák – český skaut je dynamicky se vyvíjející organizace, která všestranně působí na rozvoj osobnosti mladých lidí. Mezi hlavní hodnoty skautské výchovy patří vztah k přírodě a ohleduplnost k okolnímu prostředí.

● Les ve škole je vzdělávací program pro základní školy, který vede učitele k tomu, aby se s dětmi učili o lese přímo v lese, a to pomocí pozorování a prožitků. Do programu se zapojilo přes 350 škol z celé ČR. Organizátorem je vzdělávací centrum TEREZA.