Už rok funguje v Praze Library of Things, neboli Knihovna věcí. Tu založil Petr Žabka s kamarády. S mottem „Proč věci kupovat, když si je můžete půjčit?“ se  snaží inspirovat lidi, aby místo nakupování raději tvořili. Každý ze 135 předmětů v Knihovně nabízí možnost něco si vlastnoručně opravit, vytvořit nebo si jen zkusit úplně novou činnost. Najdete zde mimo jiné různé druhy nářadí, cestovní a kempingové vybavení, ale i kytaru, jednokolku či analogový fotoaparát. O ročním fungování Knihovny věcí, ale také o konzumu a sdílené ekonomice jsme si povídali s jedním ze zakladatelů Knihovny, Petrem Žabkou (na fotce vpravo).

Jak jste se dostal k tomu otevřít v Praze Knihovnu věcí?

Zhruba rokem a půl se ke mně dostalo video jedné kamarádky z Ruska, které mluvilo o novém, světem se šířícím trendu knihoven věcí. Dávalo mi to smysl – žádná taková služba tu tehdy nebyla. Ze srandy jsem napsal na Facebook, jestli by lidé měli o tuto službu zájem a jestli někdo má chuť mi v založení Knihovny v Praze pomoci. Ohlas byl opravdu hodně pozitivní, a tak jsem se do toho s dalšími pěti šesti lidmi pustil. Oslovili jsme zhruba deset knihoven věcí, které už ve světě v té době fungovaly. Většina z nich nám napsala zpátky, rozptýlila naše obavy a to nás nakoplo do další práce.

S jakou myšlenkou jste Knihovnu zakládali? Byla Knihovna způsobem jak se vymezit vůči konzumní doktríně?

Vzešlo to z kombinace motivací každého z nás v týmu. Ta primární byla, že jsme si všichni uvědomili, že máme doma spoustu věcí, které vlastně nepoužíváme. Při cestování v zahraničí jsme byli schopni žít například i půl roku s věcmi, které se vejdou do jednoho batohu. Pokud potřebujeme jednou za čas vyvrtat díru do zdi, je pro nás opravdu nutné mít vrtačku doma? Nemůžeme ji sdílet a půjčit si ji, když ji budeme potřebovat?

Předtím, než naše Knihovna vznikla, si lidé mohli danou věc, například tu vrtačku, buď koupit, nebo půjčit v půjčovně. Praha ale nefunguje jako menší města, sousedé se často neznají navzájem, a tak půjčení vrtačky jinde není tak snadné. V půjčovnách je sice skvělý servis a kvalitní výrobky, ale je to vyváženo mnohdy hodně vysokou cenou. U nás je půjčovné spíše symbolické, aby si ty věci mohl dovolit každý – aby lidi byli motivováni tvořit, cestovat, učit se a objevovat.

Primární motivací tedy skutečně bylo uvědomění si toho konzumu, který nás všechny obklopuje. Chtěli jsme dát lidem alternativu. Knihovna má tedy v první řadě ekologický a sociální rozměr. Není potřeba vyrábět stále nové a nové předměty a lidi nemusí být nuceni do utrácení za věci, které skutečně naléhavě nepotřebují.

Osobně mě na tom ale nejvíce baví to, že tvořím komunitní projekt, kde se lidé scházejí a mluví spolu. Library of Things je nejen o sdílení věcí, ale i myšlenek. Proto děláme i různorodé workshopy, kde se scházejí různé generace a sdílejí své dovednosti. Když má někdo dobrý nápad, může si u nás workshop po dohodě zorganizovat. Lidé tak mohou poznat něco nového, vyzkoušejí si třeba vyrobit boty či vánoční věnec nebo řezat sklo. Tyto výrobky je vyjdou levněji než v obchodě a ještě se u tvorby mohou seznámit s dalšími zajímavými lidmi.

Jak byste zhodnotil roční fungování knihovny? Jaký typ lidí ji využívá?

Funguje dobře, zatím jsme realizovali zhruba 200 výpůjček. Chodí sem hlavně mladí lidé, kteří nejčastěji souzní s minimalismem, ale ani starší populace není výjimkou, což nás těší.

Celé to probíhá tak, že se registrujete na webových stránkách a můžete si věc přímo rezervovat v našem online katalogu. Také je ale možné přijít i bez registrace v našich otvíracích hodinách a podívat se přímo na místě, co tady máme. Nejdete tady nářadí, hudební nástroje, deskové hry a věcí na cestování nebo třeba i šicí stroj. Výpůjční doba je standardně týden, ale dá se bez problému prodloužit. Pokud někdo cestuje na delší dobu, může si půjčit třeba krosnu na dva tři týdny. Půjčovné je nejčastěji mezi sto a sto padesáti korunami na týden. Bereme si také vratný depozit, který ale nepřesáhne u žádného předmětu tisíc korun. Koncept funguje z velké části i na důvěře a my máme radost, že jsme zatím nemuseli řešit zničení nebo odcizení předmětu. Na počátku nás od založení knihovny kdekdo odrazoval, protože si myslel, že k nám nebudou chodit féroví lidé. Ale ukázal se pravý opak.

Library of Things / Knihovna věcí

Funguje Knihovna i jako prostor pro zajímavá setkání?

Určitě, pro mě je velmi osvěžující si popovídat s jiným typem lidí, než jaké potkávám jinde. Celkově jsem díky tomuto projektu potkal spoustu zajímavých lidí – ať už mezi našimi zákazníky, ale také v Kampusu Hybernská, ve kterém fungujeme. Jedná se o komplex několika budov a vnitrobloku v centru města, kde probíhá spousta kulturních a jiných akcí. O obživu tohoto místa se zejména zasloužili lidé z Filozofické fakulty (Univerzity Karlovy, pozn. Red.), kteří se do projektu pustili s velkým zápalem.

Do budoucna plánujeme i organizovaní networkingových setkání a také další workshopy, doporučuji sledovat náš facebookový profil. Budou zaměřeny hlavně na „DIY“ neboli jak něco opravovat a tvořit, ale občas zabrousíme i do jiné oblasti, například vzdělávání. Měli jsme tu například skvělý workshop o tom, jak si vytvořit projekt a jak ho medializovat. Náš aktuální mini projekt do budoucna je „knihovna marmelád“. Lidé sem mohou přinést dvě vlastní marmelády a odnést si místo nich jinou. Marmelády bude také možné koupit. Takto získané peníze bychom chtěli věnovat na charitativní účely. Chceme zkrátka, aby knihovna byla platformou, kde se mohou lidé setkávat a bavit se o čemkoliv a také  si rozšířili obzory.

Mění se podle Vás v Česku přístup ke konzumu? V současné době je populárním trendem minimalismus, lidé se postupně zbavují věcí. Zároveň ale se vždy jedná o lidi, kteří jsou už relativně dobře materiálně zajištění.      

Určitý odklon od konzumu vidím, ale asi trochu zkresleně, v rámci svojí sociální bubliny. Moji přátelé se zajímají o politiku a ekologii, ale nedokáži přesně říci, jak je to plošně. Pozitivní trend vnímám v tom, že pro mladou generaci už je dostupné cestování, vysokoškolské vzdělání a obecně svoboda. Tyto a další do nedávna nepříliš rozšířené možnosti otvírají mladému člověku oči.

Ale na druhou stranu, i ti mladí určitě stále chtějí spoustu věcí, každou chvíli nové boty, nové telefony… Doba nás k tomu pořád žene. Můj kamarád říká, že život se skládá ze čtyř fází: „Work-Buy-Consume-Die.“ Ano, ten život konzumní je, a častokrát děláme i věci, které úplně nechceme dělat, jen abychom si mohli koupit nové, módní boty. A to každý rok, jelikož ty boty skoro nic nevydrží. Není těžké se do tohoto konzumu nechat zatáhnout. A právě pro lidi, kteří se nechtějí nechat zavléct do konzumu, tu vznikají bezobalové obchody, opravárny nebo naše Knihovna.

Stále tu zkrátka jsou rozdílné přístupy. Osobně tam nevidím návaznost na bohatství lidí, ale na to, co se jim děje v hlavě, jakými lidmi se obklopují, kde jsou jejich zájmy. Když se bavím se svými známými například o odpadech, řada z nich ty problémy bagatelizuje a nezajímají o to, co se děje mimo jejich zorné pole – bez ohledu na počet nul na výplatní pásce.

Jaký je Váš postoj ke sdílené ekonomice, je to dobrý trend pro společnost? Měl by se ji stát snažit více regulovat v situacích, kdy se z projektu stane de facto korporace jako AirBnb či Uber, které se mnohdy vyhýbají placení daní?

Jako odpůrce byrokracie spíše preferuji, aby se podmínky pro všechny poskytovatele sjednotily a zjednodušily, než aby se zvyšovala regulace. AirBnb i Uber jsou zajímavé koncepty, které fungují, ale jsou nefér vůči předchozím poskytovatelům. Podle mě v dnešní době není potřeba, aby taxikář znal všechny ulice a měl na to zkoušku, když má navigaci ve smartphonu. Ano, měl by mít přehled, ale je potřeba zkouška? Dnes už ty služby fungují na recenzích od zákazníků.

Sám sdílených služeb jako Rekola nebo AirBnb rád využívám. Ale na druhou stranu, pokud si něco skrze platformu sdílené ekonomiky vydělávám, přišlo by mi nemorální z toho neplatit daně. Takže ano, tuto problematiku je potřeba více řešit a i ty samotné firmy by se měly aktivněji zapojit do řešení. Ale ve finále to je vždy o poctivosti samotných lidí, kteří by měli mít dostatečnou sebekontrolu.