Za nepodmíněným základním příjmem zatím stojí spíše utopická vize. O ní se sice už několik let bez ironie diskutuje, ale ke konkrétním návrhům nebo dokonce jejich implementaci vede ještě dlouhá cesta.

Na konci každého měsíce vám na účtu přibude částka, která pokryje základní náklady na živobytí. Můžete trávit více času s rodinou, studovat a  angažovat se ve společenských a komunitních kauzách. Nebo může normálně pracovat, začít podnikat nebo třeba cestovat. Takhle nějak by měl vypadat život s nepodmíněným základním příjmem.

Výhody takové dávky jsou zjevné. Odstraní chudobu a problémy spojené s nezaměstnaností. Nabídne lidem možnost studovat to, co je skutečně zajímá, a dá všem prostor vyvíjet dobrovolnou činnost ve svém okolí podle libosti. Současně jsou ale nasnadě zásadní výtky, kterými jsou nedostatečná motivace k práci a náklady celého modelu.

Hlavně pro matky a studenty

Masový odchod z pracovního trhu se nepotvrdil v kanadském Dauphinu. Zde v letech 1974 — 1979 probíhal experiment s nepodmíněným základním příjmem. Ekonomka Evelyn Forget, která experiment sledovala, říká, že bylo jen málo lidí, kteří úplně přestali pracovat nebo si snížili úvazek. Méně práce odváděly jen dvě skupiny. Vdané ženy, které příjem využívaly, aby mohly zůstat déle s dětmi. Druhou byli dospívající (zejména chlapci), kteří si mohli dovolit déle studovat a později začít pracovat na plný úvazek. Kromě nárůstu úspěšnosti dokončení střední školy se snížila i celková doba strávená v zařízeních nemocničního typu, protože ubylo zranění a duševních potíží.

Ačkoliv existují různé odhady nákladů nepodmíněného příjmu (obvykle se počítají pro USA), čísla se často velmi liší, protože počítají s různými reformami napojenými na toto opatření. Jisté je, že základní příjem by měl nahradit všechny ostatní státem vyplácené dávky, čímž by se snížily náklady na státní aparát. Zbytek nákladů by mohl být financován vyššími daněmi z příjmu. Tím by se ovšem prohloubilo nebezpečí, že opatření bude odrazovat od práce. Druhou možností je daňová reforma, která by hlavní zátěž přenesla na DPH.

Dnešní výpočty nicméně nedokážou odhadnout dopad tak masivního opatření na celou ekonomiku. Například by mohla nastat inflace, která by příjem znehodnotila. Nebo by se mohl zmenšit objem ekonomiky a tím pádem i vybrané daně. Současně by se zřejmě snížily náklady spojené s chudobou, klesly by výdaje na zdravotnictví, mohlo by výrazně přibýt malých podnikatelů, některé funkce státu by začaly lépe vykonávat občanské iniciativy, mohla by se zvýšit celková poptávka, atd.

Více teorie než praxe

Po celé Evropě existují iniciativy, které agendu základního příjmu propagují a pomocí petic se snaží dosáhnout jejího projednávání na nejvyšší politické úrovni. Nejde o detailní návrh, který by byl připravený k okamžitému schválení. Spíš o snahu vyvolat širokou diskusi na toto téma, ze které by vzešly konkrétnější varianty. Tomuto bodu se nejvíc blíží Švýcarsko, kde má v roce 2016 dojít k referendu o základním příjmu. Vláda sice vydala nesouhlasné stanovisko, ale k referendu dojde na základě více než 100,000 podpisů pod peticí za jeho uskutečnění.

Myšlenka nepodmíněného příjmu se poprvé objevila u jednoho ze zakladatelů Spojených státu, Thomase Paina. Od té doby spíše přežívala na okrajích politického spektra. Na levici jako nástroj k okamžitému odstranění chudoby a na pravici jako koncept radikálního zeštíhlení státního aparátu.  Až v poslední době začíná docházet k hlubší diskusi na toto téma, protože návrh slibuje přinést odpověď na strukturální nezaměstnanost, meze ekonomického růstu, pokračující mechanizaci výroby i rozevírající se nůžky mezi bohatými a chudými. Příslib této odpovědi ale zůstává poněkud mlhavý a stále čeká na další zkoumání.

Další info:

Článek The Economist

Německý dokument s českými titulky

-ok-