Je v dnešní době vůbec možné pořídit si během běžného nákupu dobré potraviny? Tedy takové, které pomáhají našemu zdraví? Třeba tím, že neobsahují náhražky, chemické konzervanty, stabilizátory, antioxidanty či umělá dochucovadla? Odpověď může být pozitivní jenom částečně. Moderní potravinářský průmysl se bez chemie neobejde a pestrý potravinový import, kdy například ovoce putuje na náš stůl tisíce kilometrů přes půlku zeměkoule, většinou také ne. Situaci však můžeme podstatně zmírnit, pokud se budeme držet několika důležitých pravidel.

Bezpečnost potravin pod drobnohledem

Často slýcháme, že pokud chceme dobré potraviny, měli bychom upřednostnit dražší kvalitu před méně kvalitními a levnějšími potravinami. Nedávna aféra s dvojím metrem pro stejně balené a značené potraviny v supermarketech „západní“ a „východní“ Evropy, ukazuje, že ani toto pravidlo nemusí být vždycky pravdivé.

Německé a rakouské produkty měly totiž často vyšší kvalitu a nižší cenu, než potraviny dodávané na náš, slovenský nebo maďarský trh. Řešení se bude ale dlouho natahovat. Místo toho, aby Evropská unie zatlačila přímo na neférové výrobce, budou se výrobky dále testovat.

Dále doporučuje sledovat internetový portál bezpečnosti potravin, který přináší varování před závadnými potravinami. Dalším zdrojem může být portál Státní zemědělské a potravinářské inspekce Potraviny na pranýři. Ten referuje i o kontrole produktů, označených národní značkou kvality KLASA. Lze tady vyhledávat potraviny podle výrobce, prodejce nebo typu produktu. Aktuální informace o potravinách, od těch kvalitních certifikovaných až po varování o bezpečnosti potravin vydává i Ministerstvo zemědělství ČR.

Jak nakupovat dobré potraviny radí Hnutí Duha ve svém projektu Umění žít. Tedy upřednostňovat sezonní a místní potraviny a produkty s označením „bio“. Dále nekupovat geneticky modifikované zemědělské produkty a u dovážených potravin (kakao, káva, čaj apod.) upřednostňovat produkty fairtrade.

Nejčerstvější potraviny jsou ty, které máte nejblíže

Nejen, že bychom měli preferovat domácí zemědělské produkty, ale také sledovat jejich přirozené sezónní dozrávání a sklizeň. Kvalitní domácí ovoce a zelenina jsou v kontrastu s tím dováženým, které se expeduje ještě nezralé.

Stejně jako s velko-skleníkovými produkty. Těm chybí barva a chuť – „políbení“ od přímého sluníčka. Exotické a mimosezónní ovoce, ryby či argentinské hovězí maso cestuje tisíce kilometrů. Překládá se z lodí a letadel do kamionů, čímž vytváří výraznou uhlíkovou stopu. Uhlíková stopa má vliv na změny klimatu. Vztahuje se na množství skleníkových plynů vyprodukovaných ze spotřebované energie v průběhu každodenní lidské činnosti, od výroby přes dopravu až do momentu, než se produkt dostane ke spotřebiteli.

Nákupem regionálních potravin proti změnám klimatu

Všímejte si proto na potravinových obalech informace o zemi původu. Doprava má významný podíl na emisích skleníkových plynů (v ČR cca 13 %, v celé EU téměř 20 %). Na prvním místě silniční nákladní doprava a hned po ní letecká. Takže nákupem místních a regionálních potravin rovněž bojujeme proti klimatickým změnám. Proto se v posledních letech těší pozornosti zákazníků potraviny, opatřené regionální značkou.

V některých oblastech mají lidé možnost chodit nakupovat ovoce, zeleninu, mléko, vejce, sýry apod. přímo od farmářů „ze dvora“. A čím dál více měst organizuje pravidelné farmářské trhy, kde mají drobní zemědělci možnost prodávat svoje domácí produkty – masné výrobky, ovoce, zeleninu, med, víno apod.

Až se zima zeptá

Zatímco letní sezóna s podzimními sklizněmi nám nabízí velký výběr zemědělských produktů, v zimě a na začátku jara se tolik bez návštěvy samoobsluhy nezaobejdeme. Podle vzoru našich babiček si ale můžeme na zimu ve sklepě uskladnit brambory, jablka, česnek, cibuli, kořenovou zeleninu (v bedničce s pískem). A nebo se vrátit ke kdysi běžnému zavařování ovoce, výrobě domácích džemů, případně sirupů.

Na zimu můžeme nejen zavařovat, ale také zmrazovat a sušit. Na trhu je velký výběr sušiček na ovoce, zeleninu, huby, bylinky apod. V květináči za oknem můžeme pěstovat pažitku, petrželku, řeřichu a další bylinky. K mání jsou také speciální klíčící nádoby, kde to můžeme zkusit s obilními klíčky a luštěninami. O kvašení, kysání a fermentaci – co jsou další techniky pro uchování vitamínů v podobě rychlokvašené zeleniny na zimní měsíce – se více dozvíte na webových stránkách A dá se to zkvasit?