Zkrášlování veřejného prostoru. Pěstování vlastních potravin a bylinek. Občanský aktivismus a malá dávka adrenalinu — to všechno může nabízet partyzánské zahradničení neboli guerrilla gardening.

V roce 1973, uprostřed studené války, začala v New Yorku Liz Christy formovat malé skupinky, které město ze zálohy ostřelovaly osázenými květináči, semenáčky stromů a semínkovými bombami, jak je sami označovali. Říkali si podle bojůvek působících v jihoamerických pralesích Zelená guerilla.  A vynalezli tak termín guerrilla gardening, partyzánské zahradničení.

Toto nepovolené obdělávání cizí půdy získalo od té doby na oblibě po celém světě. Především jako forma upozornění na zanedbané městské prostory a současně snadné zkrášlení města s malou příměsí nezákonnosti.

Komunitní zahrada

Téhle ilegality ale skutečně není mnoho.  Už v roce 1974 dostala skupinka kolem Liz Christy k zapůjčení nevyužívaný prostor na Manhattanu za jeden dolar měsíčně. S pomocí dárců sehnali aktivisté zeminu a vytvořili osmdesát vyvýšených záhonů, kam zasadili zeleninu, květiny a stromy. Vznikla tak komunitní zahrada, která funguje dodnes.

V České republice je vysazování rostlin na cizím pozemku technicky nelegální.  Pokud ale jde o spravování zeleně na plochách ve vlastnictví měst, uvádějí partyzánští zahrádkáři spíše dobré zkušenosti v domluvě s místními politiky, ale i v reakcích okolí. Jelikož se jedná o spíše neorganizovanou aktivitu provozovanou jednotlivci nebo menšími skupinkami, které se mezi sebou neznají, neřídí se žádným společným vzorem a nemají ani webové stránky. Případní zájemci ale mohou najít podrobnou historii a výčet jednotlivých typů partyzánského zahradničení zde.

-ok-