Dětská práva jsou u nás často probírána v souvislosti se stoupající mírou rozvodovosti, právy rodičů a státu. Mezi základní právo dítěte však patří právo na život. Tento stěžejní předpoklad pro naplnění práv dalších je stále velkým problémem v mnoha zemích. Děti jsou klíčové pro udržitelný rozvoj. A to nejen určitá kvantita (počet narozených), která je potřeba k zajištění nevymírání daného společenství. Stejně důležitá je také kvalita dětského života, jež je přímo úměrná úrovni vyspělosti společnosti. Leitmotivem udržitelného chování a jednání by potom mělo být moudré přísloví: „Nedědíme Zemi po našich předcích, nýbrž si ji půjčujeme od svých dětí.”

Děti mají vlastní práva

Od druhé poloviny dvacátého století můžeme pozorovat emancipaci dětství. Děti již nejsou brány jako malí dospělí, nýbrž jim jsou přiznávána vlastní práva. Důležitý je rok 1959, kdy Organizace spojených národů vyhlásila Chartu práv dítěte. Na ní posléze navázala Úmluva o právech dítěte (1989). V obou těchto dokumentech je patrná snaha o zlepšení životních podmínek dětí na celém světě, zvláště pak v rozvojových zemích.

Děti a mládež jsou také zmiňovány v zásadním dokumentu udržitelného rozvoje Agendě 21. Zde jsou definovány jako jedna z tzv. hlavních skupin, které je třeba začlenit do diskuzí, rozhodovacích procesů a aktivit směřujících k udržitelnému rozvoji. Za účelem zlepšení životní úrovně dětí bylo realizováno mnoho projektů po celém světě. Zásadní priority jsou poté definovány v Rozvojových cílech tisíciletí (1. Úplné základní školní vzdělání pro všechny děti a 2. Snížení dětské úmrtnosti na třetinu současných hodnot). Ačkoli se odvedlo množství práce a dosáhlo dílčích úspěchů, situace není stále dobrá.

Chudoba zasahuje také děti

Více než polovina z extrémně chudých obyvatel planety jsou ti dětští. Kolem 570 milionů dětí denně živoří s méně než jedním a čtvrt dolarem (32 korunami).

Přičemž je překvapivé, že se nejedná pouze o děti z nejchudších států. Přes 76 milionů z nich žije ve vyspělých zemích. Ekonomická krize a rostoucí nezaměstnanost přispívají ke zhoršení úrovně dětí i v regionech, ve kterých bychom to nečekali.

Podle reportáže České televize neobědvají z finančních důvodů ani někteří žáci u nás. Hlady se u nás naštěstí pořád neumírá. A ačkoli jsou v rozvojových zemích náklady na existenci nižší, příjem na hranici jednoho dolaru nepokryje často ani základní životní potřeby, natož aby mohl být použit na nadstandard, jako je třeba vzdělání, které je v těchto částech světa obvykle jedinou (legální) možností, jak zlepšit úděl svůj i komunity. Přes padesát milionů dětských obyvatel mladších pěti let tak trpí akutní podvýživou a je tím pádem přímo ohroženo na životě.

Tyto problémy se snaží řešit mnoho organizací i jednotlivců po celém světě. Důležitým mezníkem pro další zlepšení by mohla být koncepce Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals), která bude navazovat na rozvojové cíle milénia a snažit se o další zlepšení životních podmínek pro děti (i dospělé).