Ohledně bydlení se nejlépe radí při výstavbě nového domu, kdy lze velmi dobře uhlídat všechny technologické komponenty, materiály, procesy a detaily od vzniku projektu až po samotnou realizaci nízkoenergetické nebo nejlépe už pasivní budovy pro úsporné bydlení.

Projekt i výstavba pasivního domu jsou sice náročnější, ale uživatelům přináší vyšší komfort bydlení a zajímavé úspory na energiích. Pasivní dům by měl ročně spotřebovat maximálně 15 kWh na metr čtvereční vytápěné podlahové plochy.

Přesto, že s výstavbou nového domu zrovna nepočítáme, podívejme se na jednotlivé atributy, které dělají stavbu pasivní. Můžeme je totiž využít také při rekonstrukci či postupném vylepšování stávajícího na úsporné bydlení.

Zateplit a větrat

Základem pasivního obydlí je pořádná izolace a zajištění co nejlepší vzduchotěsnosti budovy, bránící tepelným únikům. S tím souvisí také kvalitní okna. Ty nejspolehlivější bývají zasklená buď trojitým sklem, nebo prostřední sklo nahrazuje fólie – tzv. tepelné zrcadlo.

Čím je mezera mezi jednotlivými okenními skly větší, tím lépe okno izoluje. Některá okna ji mají vyplněnou argonem, nebo dokonce vzácným kryptonem. Okna v pasivním domě fungují také jako náhrada radiátoru, zajišťují tzv. tepelné zisky. Proto bývají velké zasklené plochy vždycky orientované k jihu. Samozřejmě, nesmíme zapomínat na jejich zastínění v průběhu horkých letních dnů.

Další typickou součástí pasivního domu je rekuperace – systém větrání v rámci vzduchotěsné, dobře izolované budovy. Strojním větráním se zpětně získává teplo, které přivádí do domu čerstvý vzduch a „vydýchaný“ vzduch odvádí.

Uživatel domu vlastně nemusí větrat klasickým způsobem. Příchozí vzduch totiž prochází filtry, které jej vyčistí od alergenů a zárodků plísní. Protože vzduch, procházející potrubím, ztrácí záporně nabité částice – ionty, v současnosti se do systému instaluji ionizátory.

Nejen nové domy

První pasivní domy byly postaveny v roce 1990 v německém Darmstadtu. Podle měření, v počátečních 15 letech spotřebovaly méně než desetinu topného tepla oproti běžným stavbám, a přitom si zachovaly pro uživatele optimální teplotu v zimním i letním období.

Dosažené úsporné bydlení těchto zkušebních prototypů odstartovaly boom výstavby pasivních domů, zejména v Německu a Rakousku. Nejde pouze o nové domy, pasivní standard lze docílit i pečlivou rekonstrukcí starších staveb. Podle expertů z Centra pasivního domu je rekonstrukce namístě, pokud má dům vyhovující nosné konstrukce. Renovace objektů na pasivní standard pak vychází na 30-50 % ceny novostavby.

Principy rekonstrukce jsou stejné jako u novostaveb. Základem je kvalitní a spojitá vrstva izolace. Musí dojít k vyloučení tepelných mostů a vazeb, správnému osazení oken nejlépe do vrstvy izolace a zasklení lodžií a balkónů. Základem všeho je kvalitní projekt, „ušitý na míru“ konkrétnímu domu nebo bytu.

Ať už izolujeme pomocí zateplení, výměny oken nebo zasklení lodžie, nesmíme zapomínat na snadno ovladatelnou regulaci teploty vytápění. Úsporná opatření sníží spotřebu tepla z radiátorů a my musíme mít možnost podle potřeby tlumit nebo zvyšovat intenzitu svého topení.

Polystyren stále vede

S výhledem do zeleně se žije mnohem lépe než s deprimujícím pohledem na betonovou džungli či prašnou silnici s projíždějícími automobily. Potřeba symbiózy s okolním přírodním prostředím je čím dál naléhavější.

Prvním krokem pro úsporné bydlení, který je nejen funkční, ale i zdravý, šetrný a estetický, je využívání přírodních materiálů. Při jejich zpracování se spotřebuje výrazně méně energie než při výrobě materiálů syntetických, jsou dobře recyklovatelné a energeticky úsporné.

Některé přírodní materiály rostlinného původu navíc v sobě vážou oxid uhličitý z ovzduší, jehož zvyšující se koncentrace mají nepříznivý vliv na změnu klimatu.

K izolaci se nejčastěji používají termoplast polystyren, minerální vata nebo skelná vata. Jejich izolační vlastnosti jsou zhruba stejné, rozdílné jsou však jejich environmentální dopady. Z tohoto pohledu si nejlépe vede skelná vata, která se částečně vyrábí z recyklovaného skla.

K výrobě polystyrenu se používá ropa, špatně se po dožití likviduje a obsahuje bromované zpomalovače hoření, které zabraňují jeho snadnému vznícení. Přes tato negativa, plus dále svoji křehkost a malou odolnost proti teplu, kyslíku a vodním parám, je to čtvrtý nejužívanější plast na světě. Je totiž levný.

Sláma a vlna

Naproti tomu jsou tady přírodní materiály, zcela neškodné zdraví i životnímu prostředí. Patří mezi ne například papírové vločky, vyrobené z recyklovaného papíru. Především ale sláma, která se svou izolační schopností vyrovná polystyrenu nebo minerální vlně.

Sláma je dostatečně zvukotěsná a díky zamezenému přístupu kyslíku ke slisovaným stéblům v balících slámy, také odolná proti hoření. Samozřejmě, slámu je nutné při stavbě hlídat, musí být suchá, aby se zabránilo vzniku plísní a dobře zabezpečená nejen proti vlhkosti, ale také proti škůdcům.

Stejně kvalitním izolačním materiálem, který se díky své měkkosti a pružnosti také dobře zpracovává, je ovčí vlna. Její nevýhodou je vyšší cena. Méně dostupné, ale v současnosti čím dál více používané je také technické konopí, len a juta.

V Evropě se začínají stavět domy z tzv. konopného betonu. Jde o směs konopného pazdeří, vápna, cementu a vody. Konopný beton, ani konopní omítku či terasové dlaždice z konopných plastů netrápí plísně. Má výborné tepelné i zvukové izolační vlastnosti, nevytváří tepelné mosty, váže CO2 a je dobře recyklovatelný.

Mimořádně příjemným, historicky ověřeným a ekologickým stavebním materiálem pro úsporné bydlení je hlína. Má velmi dobrý vliv na vnitřní prostředí domu, protože přirozeně reguluje vlhkost vzduchu. Absorbuje přebytky a naopak, v případě nedostatku uvolňuje do prostředí záporné ionty, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví.

Hlína má dobré akumulační vlastnosti, dům s hliněnými zdmi vytváří vysokou tepelnou pohodu. Navíc si ji můžete pořídit téměř zadarmo a bez dopravy, přímo z místa stavby. Dům z nepálené hlíny se staví stejně jako před sto lety, v podstatě holýma rukama. Nebezpečím pro hliněnou stavbu je tekoucí voda, což je zásadní kritérium při výběru lokality.