Podíl městské populace ve světě neustále roste. Cíl, zajistit do roku 2030 všem lidem na planetě přístup k bezpečnému a cenově dostupnému bydlení a službám, není jednoduchý. Ještě stále se mnohá města nevypořádala se slumy, kde žije 828 milionů lidí.

V současnosti žije ve městech 3,5 miliardy lidí, čili polovina lidstva. Podle OSN dosáhne v roce 2030 podíl městské populace 60 %. Rychlá urbanizace vyvíjí tlak na životní prostředí. Zejména na energetickou spotřebu, dodávky pitné vody, kanalizaci, výstavbu infrastruktury, dopravu i zdravotní systém. Vysoká koncentrace lidí ve městech tudíž vyžaduje snižování spotřeby energetických a přírodních zdrojů, a to nejlépe zaváděním technologických inovací. Města totiž, přestože pokrývají pouhá 2 % zemského povrchu, spotřebovávají 60 až 80 % energie a vytvářejí 75 % emisí skleníkových plynů.

Dopravní systémy města musí myslet na nejslabší

Žádné velkoměsto nemůže fungovat bez dostupného a snadno přístupného, udržitelného dopravního systému. Systému, který zaručuje bezpečnost silničního provozu a rozšiřuje podíl veřejné dopravy s ohledem na nejzranitelnější skupiny obyvatel. Zejména ženy, děti, osoby se zdravotním postižením a seniory. Podmínkou udržitelné urbanizace je jednotné, propojené plánování a řízení lidských sídel. Samozřejmou součástí moderních sídel by měla být veřejná prostranství plná zeleně, kde by obyvatelé města mohli bezpečně trávit svůj volný čas.

Rozvojových zemí se týkají především opatření na ochranu zdraví a života chudých a lidí v těžké situaci např. bez přístupu k pitné vodě. Hlavním globálním problémem je snižování negativních dopadů městského života na životní prostředí. Jde zejména o kvalitu ovzduší a nakládání s odpady. Mnohá města přijetím ekologických standardů svoji spotřebu energie snižují. Nutnost přizpůsobit se změně klimatu a zvýšit odolnost všech sídel před možnými katastrofami, způsobenými nedostatkem přírodních zdrojů, se promítá v plánu OSN zvýšit do roku 2020 účinnost jejich využívání.

Podmínkou udržitelnosti měst a obcí je také vytvoření pozitivních hospodářských, sociálních a environmentálních vazeb mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi. Spojovacím článkem by mělo být národní a regionální plánování sídelního rozvoje, zahrnující také ochranu světového kulturního a přírodního dědictví. Finanční a technická pomoc udržitelnému stavebnictví v nejméně rozvinutých zemích by se tak měla prioritně zaměřit na využívání místních materiálů a energie z obnovitelných zdrojů.

Zdravá města Evropy

Z iniciativy Světové zdravotnické organizace (WHO) při OSN odstartoval v roce 1988 mezinárodní projekt Zdravá města. Dnes je v projektu zapojeno již 1 300 měst ve třiceti zemích Evropy. Od roku 1994 existuje Národní síť Zdravých měst také v ČR. Zapojilo se do ní více než sto českých měst, obcí, mikroregionů a krajů. Tato asociace realizuje cíle OSN na regionálních úrovních. Soustřeďuje se na projekty rozvoje místních Agend 21 (podpora udržitelného rozvoje s aktivním zapojením veřejnosti), akční plán zdraví a životního prostředí (NEHAP a LEHAP), koncept Good Governance (dobrá správa věcí veřejných), budování místních partnerství, vzdělávání a osvěty v oblasti udržitelného rozvoje, metodickou podporu strategického plánování apod.

Evropská komise navrhla deset Společných evropských indikátorů udržitelného rozvoje, které pomáhají při vyhodnocování rozvoje měst a kvality života jejich obyvatel. Indikátory mapují spokojenost občanů s fungováním obce, a to od dopravní mobility přes dostupnost služeb až po kvalitu ovzduší či udržitelné podnikání. Koncepční a strategické dokumenty z oblasti regionální a urbánní politiky, územního plánování, rozvoje cestovního ruchu, bydlení a veřejných zakázek u nás patří do gesce Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Základním dokumentem státní regionální politiky je Strategie regionálního rozvoje (2014–2020).

Koncepce bydlení ČR do roku 2020 formuluje cíle státu jako je zajištění přiměřené dostupnosti ve všech formách bydlení; vytvoření stabilního prostředí v oblasti financí, legislativy a institucí pro všechny účastníky trhu s bydlením; zvyšování kvality vnějšího prostředí rezidenčních oblastí apod. Politika architektury a stavební kultury ČR 2015 je strategický dokument s cílem zvyšování kvality prostředí vytvářeného výstavbou. Vláda podporuje např. výstavbu hospodárných budov, vhodně zasazených do okolního prostředí, přívětivý veřejný prostor, místní specifika a vnímání architektury jako součásti kulturního dědictví. Ve stádiu příprav je Koncepce sociálního bydlení ČR 2015–2025, na které se mimo MMR podílí také MPSV a Úřad vlády ČR.

Udržitelná budoucnost bydlení

Budoucnost našeho bydlení závisí na jeho energetické soběstačnosti. První obce se zavedením pasivního standardu vznikly v Německu a Rakousku. Např. bavorská vesnice Wildpoldsried si vyrábí z obnovitelných zdrojů až o 321 % víc energie, než její občané spotřebují. Dnes již mají s nízkoenergetickou a pasivní výstavbou zkušenosti všechny vyspělé země Evropy. V belgickém regionu hlavního města Brusel se od letošního roku realizuje výstavba nových budov a rekonstrukce těch stávajících pouze v pasivním standardu. Ekologické trendy však pronikají i do zemí, které patří k největším světovým znečišťovatelům. Příkladem je čínské město Ž’-čao, poháněné solární energií, kde solární panely ohřívají vodu až 99 % domácnostem v centru města.

U nás má s budováním energetické soběstačnosti nejlepší zkušenosti Ekologický institut Veronica, který vytváří v moravské obci Hostětín a jejím mikroregionu Bojkovsko v podhůří Bílých Karpat modelový projekt udržitelného rozvoje.