2.3 Hospodaření se zdroji

Udržitelnost, produktivita a celková vyspělost ekonomiky ukazuje na schopnost pracovat se zdroji – a to především v oblasti efektivity jejich využití a míry recyklace. Nejdůležitější jsou v tomto ohledu nerostné suroviny, půda, voda a čisté ovzduší. Nemůžeme vynechat ani emise skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek a produkci odpadů – i to spadá do parametrů spotřeby.
S využíváním zdrojů se pojí takzvané externality: externí náklady a přínosy. Ty jsou v ceně konečného výrobku dosud zahrnuty pouze částečně. Kvůli tomu zdroje využíváme více, nebo naopak méně, než by odpovídalo jejich skutečné společenské hodnotě. Legislativa se snaží o nápravu pomocí různých nástrojů, které externality zohledňují. Cílem je, aby produkce pozitivních externalit byla náležitě odměňována a naopak aby produkce externalit negativních byly v rozumné míře postihována, a celkový společenský prospěch se tak maximalizoval.

Oběhové hospodářství

Česko je součástí evropského prostoru, ve kterém spotřebováváme více surovin, než kolik se jich vyprodukuje. Přes tři čtvrtiny kovů a dvě třetiny fosilních paliv pochází z třetích zemí, zatímco produkce fosilních paliv v Evropě rychle klesá. To není nutně negativní úkaz, protože zpracovatelské podniky mají vyšší přidanou hodnotu než těžební průmysl. Ale pokud bude pokračovat růst spotřeby v nových ekonomikách, mohla by se časem Evropa dostat do strategicky nevýhodné pozice.
Česko musí v následujících letech nastavit taková pravidla, která zajistí, aby suroviny v ekonomice více obíhaly. Soustředit se bude na snižování spotřeby primárních surovin, prodlužování životnosti výrobků a menší plýtvání. Část přírodních zdrojů nahradí materiály získané z recyklace odpadů. Výrobky s delší životností a opakované využití výrobku musí mít přednost před recyklací a ta zase před výrobou energie z odpadu. Takový přístup se označuje za oběhové hospodářství.

Kvalita půdy

ČR bude muset reagovat také na probíhající změnu klimatu, především na sucho, nedostatek vody a nedostatečnou schopnost krajiny vodu zadržovat.
Většinu české půdy se využívá pro zemědělství nebo lesnictví. Podnikání v těchto oborech, zaměřené na krátkodobý zisk, zároveň poškozuje vlastní ekonomickou perspektivu. Zemědělci ani lesníci nejsou dostatečně motivováni k hospodaření, které by zlepšovalo kvalitu půdy, zadržování vody a v rámci toho nezohledňují dopady na širší ekosystémy. Proto chce stát měnit pravidla tak, aby docházelo k lepšímu využívání půdy. Aby se snížily zbytečné dovozy potravin, které přinášejí další negativní externality, mělo by být Česko přiměřeně potravinově soběstačné.

Nízkouhlíková ekonomika

Do budoucna musí Česko podstatně snížit spotřebu energií a fosilních paliv. Klíčové jsou zvyšování energetické účinnosti a další cesty, jako je např. vyšší podíl energie z obnovitelných nebo jaderných zdrojů, energetické využití odpadů a mnoho dalších.

Proměna energetiky musí ale splňovat základní podmínky. Těmi jsou bezpečné dodávky při běžném provozu i při náhlých změnách vnějších podmínek, ceny srovnatelné se zahraničím pro firmy a ceny, které nepovedou k energetické chudobě, pro domácnosti. Zároveň musí být energetika udržitelná v tom smyslu, že nepoškozuje životní prostředí, je schopná zajistit suroviny pro svůj provoz a celý sektor je ekonomicky stabilní.




Cíl: Přírodní zdroje jsou využívány co nejefektivněji a nejšetrněji tak, aby se minimalizovaly externí náklady, které jejich spotřeba působí.

    • Snižují se emise skleníkových plynů a náročnost produktu na tyto emise
    • Zvyšuje se podíl oběhového hospodářství na celkovém objemu materiálových toků
    • Zvyšuje se energetická a materiálová účinnost ekonomiky
    • Využívání domácí zemědělské produkce se zvyšuje a snižuje se tak dovoz zemědělských produktů a posiluje se potravinová soběstačnost