2.1 Hospodářské instituce

V posledních dvaceti letech rostla Česká ekonomika především díky přímým zahraničním investicím. Ty jsou ale pro další růst zřejmě vyčerpané. Pro příštích patnáct let máme tedy dvojí cíl: udržet a případně prohloubit smysluplné zahraniční investice a zároveň se podívat po zdrojích uvnitř české ekonomiky.

Pokud má být česká ekonomika dlouhodobě produktivní, musí se zaměřit hlavně na podporu podnikání, zaměřit se na opatření vedoucí k podpoře vzdělávání, důrazněji trvat na snižování společenských dopadů škod (ev. jen externích škod bez společenských), které způsobuje spotřeba a zároveň zvyšovat efektivitu využívání zdrojů.

Také mezi domácími firmami bude Česká republika podporovat rozvoj těch s  nejvyšší přidanou hodnotou. Poptávka zahraničních firem po subdodavatelích může být dobým impulsem pro domácí podniky a zároveň příležitostí pro rozvoj českých firem. Ty by se měly postupně ze subdodavatelů stávat výrobci a dodavatelé kvalitních produktů, které jsou schopné uspět na mezinárodním trhu.

Podpora malých a středních podniků

Velké podniky stále tvoří páteř ekonomiky. Jejich podíl na celkové české ekonomice je stále dominantní, kolem 45%. Proto není třeba se zaměřovat na růst podílu velkých firem. Nicméně je nutné zaměřit se na zvýšení jeho kvality, obdobně jako u zahraničních investic. Podpora velkých podniků bude tak spočívat hlavně v zaměření na jejich schopnost dostat se a udržet na špičce technického, organizačního a obchodního žebříčku.

Proč se zaměřovat na malé a střední podniky? Protože mají největší potenciál růstu. Jako sektor jsou v Česku méně rozvinuté než mikro podniky a velké podniky. Přestože v nich pracuje stejný podíl zaměstnanců jako v EU, mají daleko menší podíl na celkové ekonomice.

Jednou z cest podpory podnikání je podpora participativní ekonomiky – tedy podniků, které podnikají na základě zaměstnanecké spoluúčasti nebo družstevnictví. Tento typ podnikání dokáže efektivně sloučit ziskovost se sociálním začleňováním a demokratičtějším systémem rozhodování a zároveň usnadňuje samotné financování začínajících podniků.

Český hospodářský model

Českou ekonomiku podstatně ovlivní, zda země vstoupí do eurozóny. To bude mít jak hospodářské, tak politické důsledky. Hlavním plusem přijetí eura jsou zejména nižší transakční náklady při převodu měn v rámci mezinárodního obchodu. Nevýhodou je ztráta autonomní měnové politiky České národní banky, ktera umožňuje snadnější reakci na ekonomické šoky. Přijetí eura bude výhodnější tím více, čím více se Česko bude ekonomicky a obchodně vázat na Německo a zbytek eurozóny.

Český hospodářský model se nachází někde mezi liberálním anglosaským a koordinovaným kontinentálním, což znamená, že plně nevyužívá výhod ani jednoho. Pro zvýšení růstového potenciálu se tedy systém financování, vývoje a inovací musí změnit, aby lépe odpovídal povaze středoevropského regionu a ekonomické tradici. Té odpovídá spíše koordinační model podobný tomu Německému. Změna tímto směrem ale nesmí být mechanická – musí brát v potaz domácí specifika České republiky.




Cíl: Česko má dobře fungující a stabilní instituce pro podporu aplikovaného výzkumu a vývoje a pro identifikaci příležitostí v této oblasti.

    • Česko má stabilní materiální i personální kapacitu výzkumu a vývoje s odpovídající strukturou a zaměřením, do které jak stát, tak podniky investují dostatečné finanční zdroje.
    • Roste inovační aktivita podniků, založená zejména na výsledcích domácího výzkumu a vývoje, a rozsah spolupráce mezi akademickou a podnikatelskou sférou.