Jan Ámos Komenský: Práce s informacemi znamená moc

Jan Ámos Komenský se jako učitel národů se nesmazatelně zapsal do českých i světových dějin. Jeho odkaz ovšem nespočívá pouze v revolučních pedagogických přístupech.

Všichni si ze školy pamatujeme premisu, že Jan Ámos Komenský stanovil základy, na nichž stojí současné školství. Jedná se například o princip názornosti, převoditelnosti do praxe, či o zásadu nutnosti opakování probrané látky. Určil také, že náročnost látky by měla odpovídat věku a schopnostem žáků. Jeho vzdělávací systém byl proto vícestupňový a překvapivě podobný tomu současnému.

Jistého uznání a pozornosti se jeho vizi vzdělávání dostalo už za jeho života. Většina jím navržených pedagogických principů, byla ale uvedena do praxe až dlouho po jeho smrti. K některým zcela nedozrála dokonce ani naše doba (například zásada, že vzdělávání má být zábavné, či že je prospěšné, je-li žák současně i učitelem).

Revoluční byla i jeho snaha o demokratizaci vzdělávání – Jan Ámos Komenský chtěl, aby bylo umožněno všem, bez ohledu na společenské postavení, věk, pohlaví, či na peníze.

Prohřešky proti duchu baroka

Komenský byl hluboce věřící člověk a veškeré své konání a myšlení byly s jeho náboženským přesvědčením provázané. Aby své teorie mohl uvádět v život, musel si je obhájit v první řadě z teologického hlediska.

Překvapivou kontroverzi vzbudila myšlenka celoživotního vzdělávání. Osobní rozvoj v jeho očích znamenal snahu se přibližovat božímu obrazu. Někteří jeho současníci, zejména z řad evangelíků, naopak věřili, že člověk je kvůli prvotnímu hříchu bytost nedokonalá a plná špatnosti, kterou lze vykoupit jedině utrpením – smyslem života pro ně tedy bylo trpět pro spásu, ne se sebezdokonalovat.

Tento kontrast se odráží i v Labyrintu světa a ráji srdce. První z průvodců hlavní postavy Všezvěd Všudybud ztělesňuje neutuchající touhu po vědění, sebezdokonalování, druhý – Mámení, stagnaci a intelektuální lenost.

Práce s informacemi znamená moc

V roce 1492 byla objevena Amerika, následně Magalhães obeplul svět a Koperník do středu vesmíru namísto Země umístil Slunce. Roku 1592 se do světa nabitého novými paradigmaty narodil Jan Ámos Komenský.

Počátkem 17. století Evropou zmítaly náboženské a politické rozepře, které nakonec vyústily v třicetiletou válku, jeden z nejdestruktivnějších konfliktů vůbec. Po porážce stavovského povstání, jímž válka začala, musel Jan Ámos Komenský, jakožto evangelík, uprchnout z Českých zemí. Zbytek života strávil v exilu.

Řetězec dobových událostí v něm, podobně jako v jiných, vyvolal přesvědčení, že se blíží konec dějin a příchod tisícileté vlády Kristovy, tak, jak jej popisuje křesťanská eschatologie. To je důležitý detail, který nám v současnosti již uniká – jeho reformační úsilí je z této perspektivy třeba vnímat zejména jako snahu dát do pořádku stav věcí, dokud je čas, nežli přijde konečné zúčtování.

Všeobecná porada o nápravě věcí lidských

Evropou zmítaly neshody politické a náboženské, chaos zavládl i na poli akademickém – v oblasti lidského vědění. S tím se pokouší vyrovnat ve svém stěžejním díle Všeobecná porada o nápravě věcí lidských. Jeho opus magnum je rozděleno do sedmi samostatných knih, hlavní jádro tvoří texty o nápravě vědění, nápravě vzdělání a o nápravě užívání jazyka jako prostředku poznání. Komenský sám důležitost těchto tří hlavních komponent vysvětluje takto:

„Aby se mohly napravit lidské stavy, musí býti napraveni jednotliví lidé, z nichž se stavy skládají, aby se mohli napravit lidé, musí býti dříve napraveny dílny lidskosti – školy, aby školy, musí býti napraveny knihy jakožto přiměřené nástroje k utváření lidí, a aby knihy, musí býti napravena metoda v psaní knih i v zacházení s nimi, a konečně, aby mohla býti plně napravena metoda, je třeba dbáti řádu věcí samých…“

Jan Ámos Komenský

Řešení krize: tolerance, spolupráce, partnerství

Protože Kristus se mohl vrátit každým okamžikem, nebylo času na zmar. Naše pozemské spory se zdály malicherné. V očekávání brzkého konce světa hledal Jan Ámos Komenský řešení náboženské, politické i intelektuální krize.

Vyzýval proto evropské elity k toleranci a snaze o vzájemné porozumění. Snažil se podněcovat i mezináboženský dialog, a to nejen mezi evangelíky a katolíky, ale mezi všemi monoteistickými náboženstvími.

I naše doba je nestabilní. Nejsme si jistí, zda v nás nastupující technologie mají vzbuzovat nadšení či pocit ohrožení. Tempo vědeckého vývoje způsobuje, že si jen stěží dovedeme představit, jak bude život na Zemi vypadat za příštích padesát let. Chiliasmus nahradila hrozba nukleární války.

Zároveň se zdá, že téměř všechny oblasti lidského působení se v současnosti nacházejí v krizi: Hovoří se o krizi o krizi vědy, která se štěpí na množství dílčích velmi úzce vymezených disciplín, jež jsou ve svém poli velmi mocné, ale uniká jim širší kontext, krizi vzdělání, krizi hodnot a morálky, krizi politických institucí…

Neopakujte chyby, které jsme dělali my

Atmosféru nekončících krizí prožíval i Komenský. Na druhou stranu, asi by měl dost problém najít porozumění pro způsob, jakým se je dnes snažíme vyřešit. Komenský prostě nebyl člověk moderního typu – dnešním významům slov jako je pokrok, růst či udržitelný rozvoj by nerozuměl.

Naše víra v to, že svět lze měnit, že se společnost může postupně rozvíjet k lepšímu, že hospodářství má růst a obecný blahobyt se zvyšovat – by mu i jeho vrstevníkům přišla bláhová. Přesto je v jeho díle patrná víra v to, že člověk má schopnost změnit svůj osud k lepšímu.

Pokud by se měl vyjádřit k problémům naší doby, patrně by na základě svých vlastních zkušeností mohl říci toto: Neopakujte chyby, které jsme dělali my. Je třeba usilovat o rozšíření vzdělání pro všechny bez rozdílu. Je nezbytné usilovat o shodu a dialog s druhými. K ostatním národům a lidem jiného přesvědčení je dobré být tolerantní, neboť v tomto světě je více věcí, které vás spojují, než těch, které jsou vám rozdílné.